• Právní poradna

K 1. lednu 2025 vstoupilo v účinnost několik nových právních předpisů. Kromě novely zákona o nemocenském pojištění, kterou se podařilo zrušit zpřísnění odvodů pojistného u dohody o provedení práce, šlo dále o prováděcí předpisy k zákoníku práce. Článek přináší přehled aktuálních sazeb, jež musí zaměstnavatelé znát mimo jiné při poskytování cestovních náhrad, provádění srážek ze mzdy nebo pro správné posouzení vzniku povinnosti odvádět pojistné.

Rozhodné částky pro odvody pojistného

K 1. lednu 2025 vstoupil v účinnost zákon č. 470/2024 Sb., ve kterém byla obsažena i novela zákona o nemocenském pojištění zaměřená na odvody pojistného z pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce. Díky této novele byl zrušen režim oznámené dohody a současně byla zvýšena rozhodná částka, při jejímž dosažení tento pracovněprávní vztah zakládá účast na pojištění. Nová hraniční částka byla stanovena ve výši 11 500 Kč za kalendářní měsíc.

Pokud si zaměstnanec na základě dohody o provedení práce v měsíci vydělá méně, tedy nejvýše 11 499 Kč, pak se z odměny neodvádí pojistné na nemocenské, důchodové ani zdravotní pojištění. Zaměstnavatel si nemusí rezervovat žádný režim oznámené dohody, případné výdělky zaměstnance dosažené na základě více dohod o provedení práce u několika různých zaměstnavatelů se nesčítají. Zaměstnavatelům ovšem zůstala zachována povinnost nejpozději do 20. dne následujícího měsíce vyplnit a odeslat Správě sociálního zabezpečení výkaz dohody o provedení práce.

Také základní rozhodná částka, jejíž dosažení je podmínkou pro vznik účasti na pojištění v pracovním poměru nebo v pracovněprávním vztahu založeném dohodou o pracovní činnosti, byla pro rok 2025 zvýšena. Nově činí 4500 Kč. Pokud zaměstnanec příjmu v této výši nedosáhne, jde o zaměstnání malého rozsahu a ze mzdy či odměny se nebude odvádět pojistné.

Sazby náhrad cestovních výdajů

Minimální sazby stravného při tuzemské pracovní cestě upravuje pro rok 2025 vyhláška č. 475/2024 Sb. Zaměstnanci podle ní mají právo na stravné ve výši nejméně:

• 148 Kč při cestě trvající déle než 5 hodin, nejdéle však 12 hodin,
• 225 Kč (12 až 18 hodin) a
• 353 Kč (nad 18 hodin).

Uvedené minimální sazby tuzemského stravného mohou být zaměstnavatelem navýšeny. Čistě z pracovněprávního hlediska není pro zaměstnavatele, který zaměstnává mzdou, stanovena maximální výše stravného. Zaměstnavatelé ovšem musí brát do úvahy i souvislosti v oblasti daní a odvodů pojistného. Podle daňových předpisů platí, že předmětem daně z příjmu na straně zaměstnance nejsou náhrady cestovních výdajů jen do maximální výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnavatele odměňující platem (tzv. nepodnikatelská sféra). Na tyto zaměstnavatele se vztahují následující rozpětí stravného:

• 148 až 177 Kč (5 až 12 hodin),
• 225 až 271 Kč (12 až 18 hodin),
• 353 až 422 Kč (nad 18 hodin).

Ze stravného poskytnutého nad rámec uvedeného maxima by na straně zaměstnanců musela být odvedena daň z příjmu a také pojistné na zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění. Z toho důvodu zaměstnavatelé, kteří chtějí zaměstnancům navýšit stravné, zpravidla nepřekračují horní hranice uvedeného rozpětí.

Upozornění
Nejvyšší přípustná výše stravného má význam také pro zaměstnavatele, kteří zaměstnancům poskytují příspěvek na stravování. Maximální výše daňově osvobozeného příjmu zaměstnance činí 70 % horní hranice stravného při cestě trvající 5 až 12 hodin, v roce 2025 jde tedy o částku 123,90 Kč. Takováto výše příspěvku zaměstnavatele bude dosažena při poskytnutí stravenky v celkové výši 251 Kč.

Zaměstnanec, který k dopravě na pracovní cestě na vlastní žádost použil své motorové vozidlo, ačkoli mu zaměstnavatel určil hromadný dopravní prostředek, má právo na náhradu jízdného ve výši odpovídající ceně jízdného za původně určený hromadný dopravní prostředek. Jestliže ale sám zaměstnavatel požádal zaměstnance, aby jel na pracovní cestu vlastním vozidlem, vznikne zaměstnanci právo na náhradu jízdních výdajů v podobě:

• základní náhrady a
• náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu.

Výše základní náhrady se stanoví paušální sazbou. V loňském roce byla stanovena minimální výše základní náhrady 5,60 Kč za 1 km ujetý osobním silničním motorovým vozidlem. Pro rok 2025 byla tato částka navýšena na 5,80 Kč. Pro případ použití jednostopého vozidla nebo tříkolky byla sazba základní náhrady zvýšena na 1,60 Kč za 1 km jízdy. Výše základní náhrady se zjistí jako součin počtu ujetých kilometrů a výše základní náhrady.

Cena pohonné hmoty je možné určit dvěma způsobem. Při použití prvního z nich zaměstnanec doloží zaměstnavateli doklad o nákupu pohonných hmot, z nějž je patrná souvislost s pracovní cestou (k prokázání této souvislosti může sloužit například datum na účtence odpovídající dni konání pracovní cesty). V tomto případě se bude vycházet z ceny, za kterou zaměstnanec pohonné hmoty nakoupil a kterou tímto prokázal. Pokud zaměstnanec cenu neprokáže, vyjde zaměstnavatel z průměrné ceny příslušné pohonné hmoty stanovené vyhláškou. Pro rok 2025 platí průměrné ceny pohonných hmot ve výši:

• 35,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,
• 40,50 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,
• 34,70 Kč za 1 litr motorové nafty,
• 7,70 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

Nezabavitelná částka pro účely srážek ze mzdy

Při provádění srážek ze mzdy nesmí dojít k tomu, že by zaměstnanci zůstalo méně, než činí základní nezabavitelná částka. Tuto hranici musí zaměstnavatel zohledňovat v případech, kdy provádí srážky z tzv. čisté mzdy, tedy po provedení srážek daně z příjmů a pojistného. Nejčastěji jde o případy srážek prováděných v souvislosti s výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy (exekuce srážkami ze mzdy) nebo na základě dohody o srážkách ze mzdy (například v souvislosti s poskytováním zvýhodněného závodního stravování, stravenek apod.).

Základní nezabavitelná částka se rovná dvěma třetinám součtu částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci s alespoň 70 000 obyvateli. K takto určené částce se případně přičte ještě jedna čtvrtina nezabavitelné částky za každou osobu, které je zaměstnanec povinen poskytovat výživné. Manžel nebo partner se za osobu, které je zaměstnanec povinen poskytovat výživné, nepovažuje.

Životní minimum činí 4860 Kč. Příslušná sazba normativních nákladů na bydlení byla pro rok 2025 stanovena ve výši 14 680 Kč. Základní nezabavitelná částka je tedy rovna 13 026,67 Kč. Za vyživovanou osobu se navyšuje o jednu čtvrtinu, tedy o 3256,67 Kč. Výsledná částka se pak zaokrouhlí na celé Kč nahoru. U zaměstnance, který nemá žádné vyživované osoby, činí nezabavitelná částka 13 027 Kč. Při jedné vyživované osobě je to 16 284 Kč, při dvou vyživovaných osobách 19 540 Kč.

Od roku 2025 došlo oproti dřívější úpravě ke zpřísnění ohledně manžela nebo registrovaného partnera povinného (zaměstnance, z jehož mzdy jsou prováděny srážky). Platí, že na manžela nebo partnera se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky, i když má samostatný příjem, ale jen tehdy, pokud byl zaměstnanci, jeho manželovi či registrovanému partnerovi přiznán starobní důchod, invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo třetího stupně nebo sirotčí důchod.

Upozornění
Vzhledem ke zvláštní formulaci přechodných ustanovení měla být nová výše nezabavitelné částky, stejně jako nová a přísnější úprava navýšení nezabavitelné částky na manžela či partnera povinného, použita poprvé již při provádění srážek ze mzdy za prosinec 2024 v lednovém výplatním termínu.

Práce na dálku

Jestliže zaměstnavatel na základě dohody se zaměstnancem umožňuje, aby tento zaměstnanec pracoval na dálku (nebo tzv. z domova), měl by zaměstnanci poskytovat náhradu nákladů, které mu v souvislosti s prací na dálku vznikají. Náhrada může být poskytována ve výši odpovídající skutečně vzniklým nákladům, jejichž výši zaměstnanec zaměstnavateli prokáže. Takový postup by ovšem byl administrativně velmi náročný, a proto je spíše hypotetický. Častěji se uplatňuje varianta, že je zaměstnanci poskytována paušální výše náhrady.

Ta má být zaměstnanci poskytována nejméně ve výši stanovené prováděcím právním předpisem za každou započatou hodinu práce na dálku. Pro rok 2025 byla tato paušální náhrada vyhláškou č. 474/2024 Sb. zvýšena na 4,80 Kč oproti loňským 4,50 Kč.

Stále ale také platí, že se zaměstnavatel se zaměstnancem mohou dohodnout na tom, že při výkonu práce na dálku náhrada nákladů poskytována nebude. Zaměstnavatel o této variantě nemůže rozhodnout jednostranně. Jestliže ovšem zaměstnanec na toto ujednání v rámci dohody o podmínkách výkonu práce na dálku přistoupí, bude si vzniklé náklady hradit sám.

Při výkonu práce na dálku lze různým způsobem přistoupit k rozvrhování pracovní doby. Zaměstnavatel může zaměstnanci pracovní dobu rozvrhovat tak, jako když pracuje na pracovišti. Může se uplatnit obdoba pružné pracovní doby a nabízí se i taková varianta, že si zaměstnanec bude pracovní dobu rozvrhovat sám. Tato možnost samorozvrhování pracovní doby byla sice odstraněna z § 317 zákoníku práce, který upravuje práci na dálku, ale lze použít obecnou úpravu v novém § 87a. Ta umožňuje rozvrhování pracovní doby samotným zaměstnancem i pro výkon práce na pracovišti a může být aplikována také ve vztazích založených dohodami, pokud se tak smluvní strany dohodnou.

JUDr. Jaroslav Stránský, Ph.D.