Věčně usměvavý kněz Zbigniew Czendlik pochází z polských Beskyd. Má dva bratry a jednu sestru. Teologická studia absolvoval v Katovicích a ve Varšavě a po jejich skončení byl v roce 1989 vysvěcen na kněze a působil v polském Chořově (Chorzów).
V roce 1992 byl vyslán do tehdejšího Československa a první rok strávil jako farní vikář náchodské farnosti a administrátor excurrendo farnosti Studnice (obojí od 1. července 1992). Poté odešel do Lanškrouna, kde se stal 1. září 1993 farním vikářem zdejší farnosti (jakož i administrátorem excurrendo ve farnostech Luková a Žichlínek) a od 1. října 1993 administrátorem. V roce 1997 se mu podařilo dokončit opravu lanškrounského kostela svatého Václava, který byl v době jeho příchodu zchátralý. V roce 2005 po několikaletém úsilí Zbigniewa Czendlika zahájil provoz Rodinný dětský domov v Žichlínku (pro dvě pěstounské rodiny) v prostorách zrekonstruované fary a její nově vybudované přístavby. V roce 2008 byl Zbigniew Czendlik jmenován děkanem (farářem) lanškrounské farnosti. Aktuálně ho můžete vidět jako průvodce v pořadu České televize V karavanu po Polsku.
Jak prožíváte jarní dny? Pocházíte z polských Beskyd, jste tedy spíše zimní člověk, nebo naopak?
Jsem člověk, který má rád každé roční období, protože každé má něco do sebe. Ale preferuji spíš teplejší měsíce. Miluji jaro, když začíná vše kvést, a teplé letní měsíce. Ale asi proto, že jsem narozen v září, mám rád i barevný podzim.
Proč jste si pro své poslání vybral právě Českou republiku, respektive Československo?
Já jsem si Československo nevybral, v církvi to funguje trochu jinak. Dostal jsem v uvozovkách povolávací rozkaz a byl jsem poslán do Československa z toho důvodu, že tady bylo a stále je málo kněží, a také v rámci obnovování církevní struktury. Psal se rok 1992, bylo to tedy něco málo přes dva roky po revoluci. Nikde nebylo psáno, že tady musím zůstat na neomezenou dobu, ale mně se v Česku zalíbilo, a tak jsem se tady rozhodl zůstat a stále se mi tady líbí.
Jak jste se v začátcích popral s naším jazykem? Máte nějaké vtipné zážitky s češtinou?
Že je čeština příbuzná polštině a jsou to podobné jazyky, mi spíš bylo a stále ještě někdy je na obtíž. U některých slov jsou jen přehozená písmena – například dodnes mám problém se slovem kapr v češtině a karp v polštině. Na počátku mého pobytu tady, když jsem začínal učit mé studenty a česky jsem neuměl, jsem jim řekl, že věřím, že je i tak něco naučím. A že budu moc rád, když něco řeknu špatně česky, tak mě popraví… Myslel jsem tím opraví 😊.
V Česku žijete již více než polovinu svého života. Co se vám tady líbí a na co jste si ani po více než třiceti letech nezvykl?
Víte, já jsem člověk, který se snaží ve všem hledat něco pozitivního, něco dobrého. Vždy když přijdu do nového prostředí, snažím se přizpůsobit prostředí a lidem a nečekám, že oni se budou přizpůsobovat mně. Asi proto se i tady cítím dobře, a to už 32 let. V Česku jsem potkal spoustu skvělých lidí, miluji český humor a mám rád, jak Češi mají nadhled. A k mému poslání kněze mám takový vtip: Proč Pán miluje ateisty? Protože ho s ničím neobtěžují. A já jsem si to převedl i na kněze…
V čem spatřujete největší rozdíly mezi Čechy a Poláky?
Určitě v mentalitě. Poláci jsou více Slované, Češi mají více germánské mentality. Oproti Polákům jsou více uzavření a většinou více introvertní.
O Češích se často hovoří jako o národu bez vyznání. Jak nás vidíte vy? Proč si myslíte, že je u nás tak velké procento populace, která se označuje jako nevěřící?
Je to dáno hlavně historicky. České dějiny měly na vyznání větší vliv než ty polské. Navíc oba tyto národy nemají rády instituce, Češi možná ještě méně. A lidé víru často spojují s institucí, kterou v církvi vnímají. Češi možná ani tak neodmítají samotnou víru v Boha, jako spíš instituci církve.
A teď trochu k našemu oboru. Máte rád pečivo? Jaké?
Osobně si nedokážu představit život bez chleba. Chléb je pro mě zásadní pečivo, a navíc si myslím, že jako křesťané máme chléb vepsaný do tváře, vedle vína je součástí našeho loga. Je symbolem dobroty, a nás lidi tak vyzývá, abychom byli dobří, jako je on. Víno je oproti tomu symbolem radosti, tudíž bychom měli být my lidé veselí. Obě tyto komodity se hezky propojují i v lidech – radost a dobro. Chléb pro mě není jen symbolem sytosti, ale já osobně když ho konzumuji, si vždy připomenu, že bych měl být dobrý jako on.
Jaké jsou rozdíly mezi českým a polským chlebem?
Rozdíly v pečivu jsou dle mého názoru všude, stejně jako u potravin obecně. V Česku vnímám celkově větší unifikaci potravin. V Polsku je více malých pekáren a nemáme žádný „univerzální“ chléb. V Česku mohu koupit stejný chléb, asi i díky řetězcům, v Lanškrouně i v Českých Budějovicích.
V červnu se na vás opět těšíme na naší sváteční akci Dny chleba, kterou náš svaz každoročně pořádá v Pardubicích. Jaké dojmy jste měl z minulé akce, která pro vás byla premiérou?
Velmi mě potěšilo, že jsem na Dnech chleba mohl být, protože si myslím, že chléb je něco důležitého, co patří k našemu životu. Osobně si myslím, že i duchovní hodnoty jsou součástí našeho života a v chlebu se vše propojuje. Takže se moc těším. Navíc si myslím, že dobrý chléb může upéct jen dobrý člověk, a já tam potkal moc dobrých lidí.
Co plánujete tento rok ve svém profesním a osobním životě?
Nemám teď nějaké zásadní velké plány, ale mám radost z mého televizního pořadu V karavanu po Polsku. Jsem rád, že se mi daří dělat Polsku reklamu. I letos plánuji v létě navštívit moji rodnou zemi. Jinak moc plánů nemám, přál bych si v létě trochu více relaxu a odpočinout si.
Co byste popřál českým pekařům?
To jste mě zaskočil. Vím, co se přeje vinařům: těm bych popřál, aby se jim víno povedlo a nebylo vhodné na ocet. Ale co přát pekařům? Tak asi, aby jejich chléb byl stále voňavý a lahodný a nikdy nebyl spálený na uhel… 😊
Bohumil Hlavatý
Foto: Archiv Z. Czendlika a Svazu pekařů
Galerie
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.