• Téma (měsíce)

Pavlína Horáková je vystudovaná ekonomka a operní zpěvačka, jejíž tvář a hlas znáte nejen z našich svazových akcí. V současné době mapuje aktuální dění v pořadu Epicentrum na Blesk.cz. Když se nesnaží porozumět myšlenkám chytrých hlav a předávat je dále divákům a čtenářům, můžete ji spatřit na pódiu, kde moderuje kulturní akce či konference. Aktivně se věnuje také zpěvu, který vystudovala na Pražské konzervatoři a na Manhattan School of Music v New Yorku, kde strávila více než deset let života. Kromě toho miluje cestování, křupavý čerstvý chléb a svého psa Finna.

Pavlíno, naposledy jsme se viděli na podzim na pekařské konferenci v Čejkovicích. Co je od té doby u vás nového?

Od října se toho u mě moc nezměnilo, ale jak se říká, pro změnu nejsou žádné důvody, když člověka baví to, co dělá. Stále pravidelně moderuji pořad Epicentrum na Blesk.cz. V rámci hudebního projektu Velvet Voices, který jsme vytvořili s herečkou a zpěvačkou Annou John Schmidtmajerovou a skvělým klavíristou Vladimírem Strnadem, se nám podařilo realizovat několik krásných koncertů a další máme před sebou, tak na to se moc těším. Také jsem před Vánocemi moderovala pár zajímavých akcí. Takže po pracovní stránce jsem se věnovala činnostem, které mám opravdu ráda – moderování a zpívání.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Ve volném čase se věnuji zejména zpěvu, jenž byl dříve vlastně mojí hlavní kariérou. Teď už ho vnímám spíš jako volnočasovou aktivitu, ale svůj hlas musím neustále trénovat, takže je to poměrně časově náročné. Jinak moc ráda relaxuji se svými přáteli a rodinou, a to nejraději na výletech v přírodě. Také jsem adoptovala z útulku pejska Finna a nedávno jsme oslavili jeho první „přivezeniny“. Je to pro mě úplně nová zkušenost, starat se o pejska, který má za sebou trošičku složitou minulost, ale musím říct, že jsme si na sebe zvykli a teď už jsme parťáci a ze mě je nadšená pejskařka.

V květnu budete moderovat již podruhé Dny chleba v Pardubicích, těšíte se na tuto práci?

Těším se moc. Zatím jsem měla možnost být jako moderátorka součástí dvou větších akcí Svazu pekařů a cukrářů v ČR a musím říct, že pokaždé to byla opravdu nádherná práce. Nejenže jsem se dozvěděla spoustu nových informací, ale také jsem zde byla obklopena lidmi, kteří jsou vřelí, otevření a dávají mi příjemnou zpětnou vazbu, což se v mé branži tak často nestává. Takže se na květen do Pardubic opravdu moc těším. Je to taková moje třešnička na dortu a sladké já mám velmi ráda.

Jaký máte vy sama vztah k pečivu, máte nějaké oblíbené?

Pečivo miluji. Asi bych ho neměla jíst příliš, protože mám slabou alergii na lepek, ale čerstvě upečený křupavý chléb je mojí slabinou, tomu zkrátka neumím odolat. Tyhle Vánoce jsem navíc od Svazu pekařů a cukrářů dostala vynikající cukroví, za které bych chtěla znovu moc poděkovat. A musím přiznat, že Ježíšek už mohl koukat jen do prázdné krabice.

Vaříte či pečete i vy sama ráda, nebo si raději dojdete do dobré restaurace či pekárny?

Vařím ráda, ale k pečení mě napadá: Pekař peče housky a já raději uždibuji kousky… Rozhodně si ráda dojdu do nějaké pekárny, kde si užívám příjemné chvíle odpočinku při kvalitní kávě a voňavém pečivu. Tyto okamžiky pro mě znamenají nejen relaxaci, ale i příležitost k příjemným setkáním s přáteli.

Ještě k tomu mému pečení – moje babička se už od mého útlého dětství snaží předávat mi recepty, například na její vynikající moravské koláče, které ona sama pravidelně peče. Já ale po několika vlastních pokusech stále nechávám pečení raději na ní nebo na zkušených profesionálech.

Deset let jste žila v USA ve světové metropoli New York. Co vás tam přivedlo?

Do New Yorku mě přivedlo studium operního zpěvu na newyorské konzervatoři. V roce 2008 jsem byla vlastně první Češkou, která se na tuto školu dostala. Zpěvu jsem se věnovala už od dětství, po maturitě jsem se sice rozhodla pro studium Vysoké školy ekonomické v Praze, ale zpívání jsem se věnovala dál a poslední dva roky výšky jsem k VŠE přidala i studium na Pražské konzervatoři v oboru klasického zpěvu.

Amerika byl můj bláznivý nápad. Můj taťka mě ale nesmírně podpořil, založil obálku s nápisem Americký sen a korunu po koruně začal na moji cestu za oceán šetřit. Já se vrhla na zařizování přijímacích zkoušek a vůbec celé logistiky a nakonec jsem ve svých 28 letech mohla konečně do New Yorku vyrazit. Časem se mi podařilo získat stipendium, školu jsem dokončila a rozhodla jsem se nějakou dobu zůstat v USA. Ze dvou let se pak ve finále stalo deset.

Co považujete za váš největší úspěch v Americe?

Asi jsem nad svými zážitky takhle nepřemýšlela a někdy mi přišlo, že život v New Yorku byla spíš taková zběsilá jízda, kdy jste tak unesený tamní rychlostí a dynamikou, že se občas zapomenete zastavit a kochat se. Co se týká opery, udělalo mi obrovskou radost, že jsem si mohla zazpívat titulní roli v opeře Carmen, ty bylo jednoznačně splnění mého snu. Také jsem pyšná na náš projekt Libretto Metro, kdy jsme jako první odstěhovali koncertní křídlo do newyorského metra a zazpívali přímo tam sérii koncertů. Naším cílem bylo přiblížit operu i lidem, kteří nejsou běžnými návštěvníky divadel, a v místech, kde to nečekali. Díky tomuto projektu si mne všimli v Českém domě a tím započala moje několikaletá spolupráce s českou komunitou v USA, které si velmi vážím. Podařilo se nám založit tradici vánočních festivalů. Tehdejší konzul Martin Dvořák dokonce každý ročník dokázal nějakým způsobem sehnat vánočního kapra, kterého jsem časem pojmenovala John Novak a divákům byl představen jako potomek první generace českých kaprů utíkajících před Vánocemi, který na koncert připlaval, aby se dozvěděl více o svém původu… Někdy mi přijde, že teprve v New Yorku jsem objevila samu sebe. A v neposlední řadě jsem se tam zamilovala do té různorodosti a kosmopolitnosti.

Jak moc se liší život běžných Newyorčanů a Čechů?

Život v New Yorku se hodně změnil po covidu. Když jsem se tam před dvěma lety vydala na dovolenou, město bylo jiné, než když jsem tam žila. Mnoho mých přátel se odstěhovalo. Celkově bylo v ulicích méně lidí a člověk více vnímal určitou izolaci a odstup až smutek mezi lidmi. I tak je ale New York rychlé, přelidněné město, a přitom skvělé v tom, jak je multikulturní, různorodé, tolerantní. Na druhou stranu je život v New Yorku hodně náročný a pro spokojený, finančně stabilní život tam toho člověk musí udělat často mnohem více než u nás v Česku. Já jsem si za těch deset let prožitých v New Yorku a hlavně po mém návratu domů uvědomila, že se tady v Česku máme vlastně opravdu dobře.

Jaké mají Američané stravovací návyky?

Já žila celou dobu v New Yorku, který se od zbytku USA značně liší nejen způsobem života, ale i ve stravování. Nicméně jsem měla příležitost cestovat i mimo město a tam už jsou rozdíly oproti Česku velké. Hned od začátku mě překvapilo množství cukru v jídle a obrovské porce pokrmů, na což jsem nebyla zvyklá. Měla jsem problém i se sladkými jídly, která jsou v Americe na můj vkus sladká až moc. Američanům zase naše dezerty a sladkosti připadají bez chuti. Konzumace cukru je ale v USA opravdu značný problém. V New Yorku se lidé snaží žít zdravěji a sportovat, ale mimo něj to už je jiná kapitola. Mnoho Američanů má skutečně velký problém s obezitou a nemocemi pohybového aparátu. Ale víte, co mi v New Yorku opravdu chybělo? Bylo to právě naše české pečivo.

A co klasické řemeslné pekárny, na které jsme u nás zvyklí, najdeme takové i v New Yorku?

Trend pekáren je typický i pro New York, jedná se většinou o podniky francouzského typu nebo o pekárny spojené s kavárnami. Typickým pečivem je pak v New Yorku bagel a na ten já tedy nedám dopustit. Při své poslední návštěvě jsem si všimla, že pekáren, kde se dá posedět, je ve městě mnohem více než v roce 2019, kdy jsem se stěhovala zpět do Česka.

Zpátky do současnosti. Čemu se ve svém pracovním životě aktuálně věnujete? Čekají vás nějaké zajímavé projekty, na které se těšíte?

Aktuálně moderuji pořad Epicentrum pro Blesk.cz a tato práce mě moc baví. Potkávám přitom neustále nové zajímavé osobnosti, musím studovat poměrně velké množství podkladů k dané problematice, která se navíc často mění. Tahle dynamika a nové poznatky, to je něco, co od své práce potřebuji a co mne v Epicentru naplňuje. V dubnu mě pak čeká Mezinárodní summit skladatelů, který budu moderovat, do toho mám nějaká hudební vystoupení a samozřejmě se těším na moderování Dnů chleba v Pardubicích.

Venku se pomalu otepluje a jaro je před námi. Plánujete nějakou jarní či letní dovolenou? Kam se chystáte?

Chystám se splnit si svůj další sen. Se sestrou, která slaví tento rok kulaté narozeniny, společně pojedeme v dubnu na dva týdny na takový road trip po západě Ameriky. V plánu máme začít v Los Angeles a autem se vydáme po různých národních parcích, přes Grand Canyon a Údolí smrti až do národního parku Arches. Každý den budeme cestovat a objevovat krásnou přírodu, kterou jinde na světě neuvidíte.

Co byste na závěr popřála českým pekařům?

Jen to dobré! Přeji jim spokojené zákazníky, kteří ocení každý kousek jejich umění a přinesou jim radost z každého upečeného chleba či sladkosti. Ať se jim v jejich práci daří, mají dobré kolegy a zaměstnance a nemusí v budoucnu čelit takovým výzvám jako v minulých dvou letech.

Bohumil Hlavatý
Foto: Archiv P. Horákové