V minulém úvodníku si Martin Knappe posteskl na situaci v naší zemi. Vše, co zmínil, trápí i mě a často přemýšlím, jak je toto vše možné. Kdysi jsem ve svém úvodníku napsal, že vláda a poslanci jsou vlastně „zaměstnanci“ všech občanů. A občanům by měli skládat účty, zda se dobře starali o jejich blaho a rozkvět naší země. Mělo by to být podobné jako v podnikání, kde každý podnikatel by měl být dobrý hospodář, který se snaží o rozkvět své společnosti a spokojenost svých zaměstnanců. Měl by vést svoji společnost tak, aby ji následně předal svým nástupcům v co nejlepším stavu. Jasně, můžeme namítnout, že takto se nechová každý podnikatel. Že jsou tací, kteří svoji společnost nezvelebují, ale odsávají z ní peníze, aby ji následně zavřeli. I to se bohužel děje.
Ale vraťme se k vládě a poslancům. Jejich cílem by tedy mělo být zodpovědné vládnutí a zvelebování naší země a snaha předat ji těm, kteří přijdou po nich, v co nejlepším stavu. Ale v tom je u nás veliký problém. Mnohdy mám dojem, že vláda, vládní poslanci a opozice se vlastně na ničem společném nechtějí dohodnout, i když většina z nich ví, že by to pro naši zemi a občany bylo prospěšné. Jde totiž o to, komu by připadla ta chvála. A tak se vláda většinou snaží protlačit zákony, které neprojedná s opozicí nebo u kterých nebere v úvahu její připomínky. Reakce opozice na toto chování je, že dostane-li se k moci, skoro vše zruší. Mnoho dobrého se tedy vůbec neprojedná nebo následně zruší. A cíl je jasný: negovat rozhodnutí svých předchůdců. Vzpomeňme jen na EET, jež do jisté míry ztlumila šedou ekonomiku. Všichni z nás, kteří její uzákonění uvítali, investovali hodně peněz a úsilí do jejího zavedení a ze zrušení byli zklamaní. A jak by se teď peníze z EET hodily vládě do rozpočtu!
Téma současného rozpočtu tu rezonuje již delší dobu a všichni rozumní lidé nad tím musí kroutit hlavou. Na internetu si každý najde, jaké byly státní rozpočty v jednotlivých letech. Ano, častěji jsme měli rozpočet deficitní, ale jednalo se většinou o desítky miliard korun. A najdeme i několik přebytkových rozpočtů. Ovšem standardem posledních let se stalo, že se plánují vysoce deficitní rozpočty se schodkem v řádu stovek miliard. A já se ptám, jak je toto možné. Éra velkých deficitů byla odstartována již za minulé vlády, kdy pro to jakousi omluvou byl boj s pandemií covid-19. Pro nás všechny byla pandemie takového rozsahu nová, neznámá věc, na kterou jsme nebyli připraveni. Vláda tehdy řešila pomoc postižené společnosti a vynakládala na ni vysoké částky. Při této pomoci se samozřejmě stalo mnoho chyb, jež vedly mnohdy i ke zbytečně rozděleným financím. Ale také si vzpomínám, jak současní vrcholní představitelé stáli před mikrofony v rouškách a hlasitě populisticky hřímali „dáváte málo, dávejte víc“. A ti samí po převzetí moci měli nejčastější výmluvu, že takto zadluženou už zemi dostali. Pak následovala energetická krize, kde sice stát trochu pomohl, ale stejně tato pomoc přišla pozdě a byla jedna z nejnižších v Evropě.
Toto vše je za námi, a přesto se opět plánuje vysoce deficitní rozpočet. Do tohoto plánování nám ještě vláda servíruje zvýšení svých platů a platů poslanců. A hledá pro to všelijaká zdůvodnění. A já se opět ptám, jak je toto možné. V době, kdy má vláda řešit obrovské škody po povodních, kdy se snaží vymyslet, jak minimálně přidat důchodcům, lidem, kteří celý život pracovali pro tento stát a ze svých odvodů solidárně platili předchozí generace. Kdy vláda chce odchod do důchodu nastavit „co nejdále“, aby se ho většina nedožila. Ptám se, jestli bych si jako zadlužený podnikatel mohl půjčit na to, abych svému managementu a zaměstnancům zvedl mzdy. To bych určitě nemohl. Neměla by to dělat ani vláda. Myslím si, že pokud to vláda a poslanci myslí s touto zemí aspoň trochu dobře a chtějí pro ni něco udělat, odhlasují zákon, že každý rozpočet musí být minimálně vyrovnaný nebo přebytkový. To by byla cesta, jak postupně snižovat státní dluh. A až pokud se bude vládě dařit, měli by poslanci mít nárok na zvýšení svých platů podle předem daného klíče. Pokud se však alespoň vyrovnaný rozpočet sestavit nepodaří, měli by poslanci být podle obdobného klíče na svých platech kráceni. Všichni bychom se měli chovat jako dobří hospodáři.
Doufám, že jednou budeme mít vládu a opozici, které budou v zásadních věcech, důležitých pro naši zemi, táhnout za stejný konec provazu.
RNDr. Ladislav Unčovský
člen představenstva SPaC
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.