• Infoservis

Následující dvoustrana přináší současné informace a zajímavosti z dění v zemědělsko-potravinářském sektoru jak v Evropské unii, tak v tuzemsku.

Evropská unie

Zemědělství i potravinářství uznány jako strategické sektory v rámci EU

Předsedkyně Evropské komise (EK) zveřejnila na začátku září výsledky strategického dialogu o budoucnosti zemědělství a potravinářství v EU. Oba sektory byly uznány jako strategické. Zpráva předpokládá celou řadu akcí při přechodu zemědělství na udržitelný způsob hospodaření. Pro potravinářské podniky je důležité, aby evropské zemědělství i do budoucna bylo zdrojem kvalitních, bezpečných a cenově dostupných surovin pro potravinářskou výrobu a aby se suroviny nemusely dovážet za vysoké ceny ze zemí mimo EU. Zpráva ze strategického dialogu může být bezpochyby dobrým základem pro další diskuzi o budoucích politikách EU týkajících se zemědělství a potravinářství. EK předpokládá, že v prvních 100 dnech příštího mandátu nové EK vydá svoji vizi pro evropské zemědělství a potravinářství, a proto bude nesmírně důležité, aby doporučení z této zprávy byla dále realizována zodpovědným a smysluplným způsobem, a aby se EK vyhnula idealistickým, nefunkčním a byrokratickým řešením. Požadovaný přechod evropského zemědělsko-potravinářského sektoru na udržitelné hospodaření je naprosto klíčový moment v historii tohoto sektoru.

Evropská komise odkládá sporné nařízení proti odlesňování o rok

Mimo jiné i díky tlaku potravinářů se podařilo prosadit odložení platnosti nařízení proti odlesňování, které mělo začít platit už od konce letošního roku. PK ČR původně požadovala odložení alespoň o dva roky, aby se na opatření stihly připravit i malé a střední podniky. Roční odklad však komora považuje za přijatelný kompromis. Potravinářům vadí zejména očekávaný značný nárůst administrativy související s prokazováním skutečnosti, že se jednotlivé podniky nepodílejí na odlesňování.

Nařízení má zajistit, aby firmy neuváděly na trh zboží, které vzniklo na místě nelegálně vykácených lesů. Potravinářské podniky žádaly ministra zemědělství Marka Výborného, aby tento posun projednal na Radě ministrů zemědělství v Bruselu. Společně s dalšími zástupci zemědělců, obchodníků a podnikatelů napsala PK ČR dopis i premiérovi Petrovi Fialovi, aby zajistil výjimku pro ČR. O tématu potravináři jednali i s evropskými partnery.

Návrh Komise musí ještě do konce roku schválit Evropský parlament a členské státy. Potravinářská komora ČR věří, že se mezitím stihnou vydat prováděcí předpisy, a hlavně bude k dispozici IT systém, v němž se mají podniky zaregistrovat a kde se mají vydávat elektronické certifikáty.

Chléb je v EU nejcílenější kategorií potravin ve sledování soli

FoodDrinkEurope rozeslal finální verzi Příručky ke snižování obsahu soli. Dokument zdůrazňuje úsilí, jež potravinářské odvětví vynakládá v oblasti snižování obsahu soli.

Sodík, který lidské tělo potřebuje a neumí si ho vyrobit, musí být v omezené míře konzumován. Pomáhá udržovat správnou rovnováhu vody a minerálů v těle a také funkci nervů a svalů. Příliš mnoho sodíku může zvýšit krevní tlak, zvýšit riziko kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice, progrese onemocnění ledvin, osteoporózy a zřejmě i rakoviny žaludku. Mnoho lidí si to však neuvědomuje. Odhaduje se, že 70–75 % příjmu sodíku pochází z potravin vyráběných buď výrobci, nebo provozy stravovacích služeb. Zbytek pochází převážně ze soli přidané během vaření doma nebo u stolu. Jen v EU (2019) byla zřejmě strava s vysokým obsahem sodíku zodpovědná za více než 155 000 úmrtí. Proto WHO říká, že snížení příjmu sodíku je jedním z nákladově nejefektivnějších opatření, které mohou země přijmout ke zlepšení veřejného zdraví a snížení zátěže nepřenosnými nemocemi.

Primární a účinnou složkou jakékoli strategie snižování sodíku jsou reformulace potravin. Několik národních vlád a mezinárodních potravinářských společností již zavedlo opatření ke snížení sodíku. Taková opatření jsou též v souladu se strategií EU „Z farmy na stůl“, která má „zajistit potravinovou bezpečnost, výživu a veřejné
zdraví“.

V Evropě (2013) byly hlavními potravinami přispívajícími k příjmu sodíku chléb, masné výrobky, sýry a další mléčné výrobky, dále omáčky, dipy, dresinky, rybí konzervy, slané svačiny, polévky, nakládaná zelenina, dále pak restaurační a cateringová jídla. V posledním desetiletí tyto kategorie výrobků, zejména chléb, prošly ve většině zemí EU přeformulováním.

Doporučení pro příjem sodíku

Celosvětový průměrný příjem sodíku pro dospělé je 4,3 g/den. To odpovídá téměř 11 g soli denně, což je více než dvojnásobek doporučení WHO. Podobně Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) doporučuje pouhé 2 g sodíku/den jako „bezpečný a dostatečný příjem pro běžnou populaci dospělých v EU“, včetně těhotných a kojících žen. Většina zemí v evropském regionu WHO (98 %) uvádí příjem soli výrazně nad touto hranicí, v rozmezí od 5 g do více než 13 g soli denně.

Strategii Redukce sodíku pro Evropu vydaly EFSA a WHO s doporučením pro jeho příjem a snížení. Patří sem přeformulování potravinářských produktů, cíle pro maximální obsah sodíku ve specifických kategoriích produktů, legislativa o označování, uvalení daní na produkty s vysokým obsahem sodíku a veřejné osvětové kampaně. Rámec EU pro národní iniciativy v oblasti soli, implementovaný v roce 2008, zvýšil povědomí veřejnosti, podpořil změnu složení a monitoroval příjem sodíku. Vyzval členské státy, aby do roku 2012 snížily sodík minimálně o 16 % ve všech potravinářských výrobcích a potravinách konzumovaných v restauracích a stravovacích zařízeních, jako jsou jídelny. Snížení mělo být 4 % každý rok, aby se spotřebitelé mohli přizpůsobit chuti se sníženou slaností. Tento rámec vedl k tomu, že členské státy EU zavedly dobrovolné nebo povinné limity pro sodík v určitých kategoriích potravin: nejcílenější kategorií potravin je chléb, následovaný zpracovaným masem, drůbeží, zvěřinou nebo rybami; hotová jídla a rychlé občerstvení. Několik členských států EU také přijalo národní strategie pro snížení příjmu sodíku. Většina z nich má národní dietní směrnice, které doporučují omezit spotřebu soli. Několik zemí EU má školní potravinové politiky, které se zabývají omezením soli, slaných svačin a marketingu produktů s vysokým obsahem soli. Různé povinné nebo dobrovolné politiky také omezují prodej potravin s vysokým obsahem soli dětem. Např. ve Francii musí být veškerá televizní reklama na zpracované potraviny obsahující přidanou sůl doprovázena sdělením jako „Pro své zdraví jezte alespoň pět druhů ovoce a zeleniny denně“ nebo „Pro vaše zdraví se vyhněte konzumaci příliš mnoha potravin s vysokým obsahem tuku, cukru nebo soli“.

TUZEMSKO

Reforma značky Klasa se odkládá. Zákazníci na ni podle obchodníků nehledí

Na konci loňského roku vyzval ministr zemědělství Marek Výborný obchodní řetězce, aby dodaly nápady na zlepšení fungování tzv. značek kvality podporovaných státem, tedy na Klasu a Regionální potravinu. Změnu značek si tehdy přál i generální ředitel SZIF Petr Dlouhý, který označil Klasu za přežitou. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR v létě poslal ministrovi dopis, ve kterém píše, že struktura značek je nepřehledná. Za tři čtvrtě roku se však diskuse příliš neposunula. Sice se mírně změnila metodika pro získání jedné ze značek, ale změna zacílení pro veřejnost se nekoná. Zároveň obchody vznesly požadavek, aby na označení dosáhly i jejich privátní značky. To právě může být jablkem sváru, proti tomu se totiž ostře vyhraňuje PK ČR, která považuje například Klasu právě za protipól k marketingovým značkám obchodních řetězců, jako jsou Clever nebo K-Jarmark. PK ČR se obává, že pokud by „privátky“ mohly značku získat, mohly by pak následně vystřídat dodavatele a dál se značkou kvality prokazovat.

Výsledky hodnocení testů mouk na webu ČCN

Webové stránky Českých cechovních norem byly rozšířeny o výsledky testů vybraných skupin potravin. V létě zde přibylo hodnocení 12 vzorků maloobchodních balení pšeničné mouky hladké (bez udání výrobců).

Všechny mouky převyšovaly požadované minimální hodnoty čísla poklesu (dokonce v 10 z 12 případů překročily hodnoty 300 s); hodnoty gluten indexu se pohybovaly mezi 93–100, což značí velmi pevný lepek; v Zelenyho sedimentačním testu byly naměřeny vyrovnané hodnoty; vaznost vody se pohybovala v rozmezí 53–61 %; doba vývinu těsta byla mezi 1,75 až 3,0 min. Výrazné rozdíly byly zjištěny u doby stability těsta, která se pohybovala mezi 2,25 až 7,75 minutami. Konečným ukazatelem kvality mouky jsou výsledky laboratorního pekařského pokusu, kdy všechny testované vzorky měly dobré předpoklady pro pekařské využití.

Úprava vyhlášky ke školnímu stravování

V současnosti intenzivně pracuje meziresortní pracovní skupina pro školní stravování na strategii úpravy vyhlášky ke školnímu stravování. Členem je Ministerstvo zdravotnictví, hlavním aktérem Státní zdravotní ústav, který má školní stravování v gesci, i Ministerstvo zemědělství, které návrh této vyhlášky sdílelo s PK ČR. V připomínkách se PK ČR soustředí na oblasti, kde je potravinářský průmysl expertem (technologie, potravinářská legislativa, terminologie, potravinový odpad atd).

Klíčové trendy a legislativa v potravinářství 2024: Nefinanční reporting a digitalizace v praxi

Centrum zemědelsko-potravinářského výzkumu a inovací pořádá 19. 11. 2024 seminář, na kterém bude účastníkům poskytnut přehled aktuálních trendů a legislativních novinek, přednášky Jak pracovat s ESG ve firmě a přístupy k nefinančnímu reportingu, Aktuality z kontrolní činnosti SZPI, a další. Více informací zde: https://www.czpvi.cz/cs/vzdelavani

Ing. Eva Řehák Nováková
externí spolupracovnice SPaC