• Téma (měsíce)

Tereza Olbrichtová

Rodačka z Plzně vystudovala VŠCHT v Praze. Následně několik let žila v Belgii, Skotsku, Řecku a Španělsku, kde nevědomky čerpala inspiraci pro svou budoucí cukrářskou tvorbu. Po návratu do Plzně pracovala jako projektová manažerka, nicméně v době pandemie covidu se naplno začala věnovat cukrařině. Do světa cukrářství se výrazně zapsala v roce 2024, když se umístila mezi třemi nejlepšími cukráři v soutěži Peče celá země. V současnosti se věnuje několika projektům – společně se svou sestrou vydává gastrodetektivku K smrti dobrý, podílela se na organizaci cukrářského festivalu Prague Sweet Festival 2024 a tvoří vlastní recepty na sociální sítě i pro cukrářské kurzy.

Jak byste se představila těm, kteří vás ještě neznají?

A měli by hodně času? (smích) … Pokud ne, tak asi jako manažerka s vášní pro psaní a cukrářské řemeslo, kterou nejvíc na světě těší dělat radost. Ať už sobě, blízkým nebo prostě lidem, kteří o to stojí.

Co vás inspirovalo k tomu, co děláte dnes?

Vždycky jsem obdivovala každého, kdo umí něco, co ostatní lidi potěší. Ať už je to kadeřnice, díky které máte krásné a zdravé vlasy, zpěvák, jehož písniček se nemůžete nabažit, nebo hrnčíř, který dokáže vyrobit ty nejkrásnější hrnečky na kávu. Všichni tito lidé jsou pro mě inspirací a moc si jich za jejich práci cením. Celý život hledám něco, čím můžu dělat lidem radost, a ještě to bude těšit i mě. A obojí jsem našla v psaní knížek a v cukrařině.

Jaké byly začátky vaší kariéry?

No nevím, jestli se dá úplně mluvit o kariéře. Nicméně po účasti v pořadu Peče celá země jsem si zkusila profi cukrařinu v restauraci a kavárně a musím přiznat, že to nebylo nic snadného. Obzvlášť pokud chcete s touto prací skloubit rodinný život. Myslím, že pro ženy je to obzvlášť složité, a obdivuju každou – pro mě – hrdinku, která vykonává cukrářské řemeslo každý den.

Kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo na vaší cestě?

Určitě to byla účast v pořadu Peče celá země, kde jsem měla možnost poznat spoustu úžasných lidí se stejnou vášní, a zároveň i sobě samotné dokázat, že když vám na něčem opravdu záleží a jste dostatečně houževnatý, můžete být, kým chcete.

Jaké největší výzvy jste musela překonat a jak vám to pomohlo v růstu?

Možná to bude znít hloupě, ale mě žádná taková výzva, kterou bych musela vyloženě překonat, nenapadá. Spíše jsem se vždy snažila jít příležitosti naproti a ono se to vždycky nějak stalo. Pokud bych ale měla přeci jen zmínit jednu věc, která mě poslední roky asi nejvíce trápí, tak je to čas, kterého je někdy sakra málo. Občas je těžké volit mezi více činnostmi, která má každé to svoje – některá je lépe placená, některá vás více baví, některá vám umožňuje trávit více času s dětmi. Naštěstí mám skvělého a tolerantního manžela, který mě na mojí cestě podporuje a pomáhá mi, čímž mi to rozhodování občas usnadňuje.

Jak vypadá váš běžný den? Máte nějaké speciální rituály nebo návyky?

Přemýšlím, který den je ten běžný, ale vážně. Některé dny totiž trávím jako manažerka v rodinné firmě, jiné dny jako spisovatelka u notebooku a jiné zase jako cukrářka u kuchyňské linky. Do toho mám o víkendech cukrářské kurzy a pomáhám s organizací různých cukrářských akcí. Nicméně všechny dny mají jedno společné, a to je dobré kafe několikrát denně, to je moje závislost.

Kde hledáte inspiraci pro svou práci i život?

Myslím, že se o mně ví, že například při tvorbě nových receptů ráda vycházím z více či méně známých koktejlů. Čím dál víc se také zaměřuji na jednodušší recepty, které jsou ale ve výsledku hodny nejluxusnějších kaváren. Při psaní knih je mi naopak inspirací nejen můj život, ale i zážitky a vzpomínky lidí, které jsem měla možnost za svůj život poznat.

Jak relaxujete a dobíjíte energii po náročném dni?

Možná to bude znít jako klišé, ale co mi vždycky nejvíce dobije baterky, jsou procházky v přírodě. Někdy se sama sobě směju, že už jsem asi fakt stará, když se procházím někde v zimě po lese a říkám si: ježiš, ten potůček tak krásně zurčí a ta srnka je jako z pohádky a ta jedle možná ani není jedle, ale taky je krásná.

Máte nějaké vzory nebo osobnosti, ke kterým vzhlížíte?

Mám jich vlastně docela hodně, například cukrářky Šárku Diváckou nebo Helenu Fléglovou, které kromě toho, že vybudovaly opravdu neuvěřitelné značky, jsou i neskutečně milé a sympatické osobnosti. Pak moc obdivuju oba moje rodiče za to, co všechno v životě dokázali. A v neposlední řadě je mým obrovským spisovatelským vzorem Agatha Christie, jejíž každá kniha i povídka je pro mě nejen svým jazykem naprosto neskutečné mistrovské dílo.

Na co jste ve své kariéře nejvíce hrdá?

Určitě na naši knihu K smrti dobrý, kterou jsem loni na podzim vydala se svou sestrou. Věřím, že se nám tahle knížka opravdu povedla, a doufám, že zvládneme vydat další.

Co vás na vaší práci nejvíce baví a co vás motivuje pokračovat?

To vlastně souvisí s předchozí odpovědí. Jsem neskutečně šťastná, kdykoli čtu nějakou recenzi na naši knížku. To je pro mě velmi motivující a opravdu mi věřte – je to vždycky takový zlepšovák dne. Je to podobný pocit, jako když mi někdo napíše, že o víkendu napekl pro rodinu podle mého receptu a všichni si moc pochutnali, to se taky vždycky úplně rozzářím.

Máte nějaké plány nebo projekty, na které se v budoucnu těšíte?

Mám. Ale bohužel tady opět vstupuje do hry ten již zmíněný čas. Musím se momentálně rozhodnout, kterým směrem se budu dále ubírat a čemu budu věnovat energii. Ale co můžu myslím slíbit, je, že ani psaní, ani cukrařinu neopustím.

Jak vnímáte změny a vývoj ve vašem oboru?

To je strašně zajímavá otázka. Myslím, že cukrařina se za poslední dobu hodně posunula, a to nejen v nových technologiích a postupech, ale především v surovinách. Věřím, že většina konzumentů už pozná, jestli má finální produkt kvalitu, jakou by měl mít. Na druhou stranu si myslím, že aby člověk mohl naservírovat na rodinnou oslavu krásný a chutný dezert, může zůstat často u lokálních a sezonních surovin. Pokud bude péct s láskou a zájmem o jednotlivé ingredience, bude výsledek doslova k nezaplacení.

Bohumil Hlavatý