Menu

rozhovor s osobNostí, Markéta Hrubešová

Markéta miluje jídlo a vše, co s ním souvisí. A bylo tomu tak vždycky. Sama říká, že kuchařská vášeň se v ní probudila v době, kdy se osamostatnila a musela si začít vařit sama. To už byl jen kousek k tomu, aby se z koníčka stala vášeň, která jí viditelně neopouští, ba naopak. Píše kuchařky, natáčí pořady o vaření, dělá cooking shows, coby porotce jezdí na gastronomické soutěže, radí se s předními šéfkuchaři, má vlastní kanál na YouTube. O pekařině pak říká, že to je jeden z nejkrásnějších gastronomických segmentů. A my jsme rádi, že projevila zájem zapojit se do našeho projektu…

Zima jako roční období mi upřímně nic moc neříká. Mám ráda teplo, sluníčko a taky mě děsně nebaví pořád se navlékat do mnoha vrstev. Mnohem raději si obleču nějaké lehké šaty, sandálky a jdu. Nicméně se snažím zimní měsíce užívat i přes tohle všechno. Každý den je dárek a já to takhle beru. A navíc je sezóna plesů, takže se věnuji převážně jejich moderování. Během toho si zase mohu užít krásné oblečení, líčení a slavnostní chvíle, které jsou pro všechny tak hezké! A taky důležité! Jinak dělám všechno to, co po celý rok – natáčím, hraju divadlo, vařím na svých kuchařských vystoupeních nebo ve spolupráci se šéfkuchaři vytvářím a realizuji menu v restauracích, píšu, dělám workshopy se studenty gastronomických škol a tak dále… Ale hlavně se věnuji mé skvělé rodině, ta je pro mě nejdůležitější!

Mám nesmírnou výhodu a štěstí v tom, že je mi mé povolání koníčkem a zábavou. Já pracuji opravdu ráda a snažím se všechno, co dělám, činit s láskou a na sto procent. Je prostě fajn mít rád svou práci. A navíc je to setsakramentsky poznat – takzvaně na první dobrou… A můj koníček, tedy vaření, už se stal dávno vášní a posedlostí a další pracovní kolejí, po které jedu. Takže se mi to krásně propojilo. Od hraní odpočívám u vaření a zase naopak. Ono totiž umět odpočívat je taky moc důležité!

Mám k pekařině a k pečení všeobecně obrovskou úctu! Respekt! A obdivuji všechny, kteří pečou dobře. A nejvíc ty, kteří pečou s láskou, lehkostí a mají pro pečení cit. Těsto je živý organismus a rozhodně si nenechá poroučet. Musí se pochopit. Musí se s ním jednat po dobrém a ono se vám pak odmění chutí, vůní a krásnou texturou. Je to prostě každodenní zázrak!

Snažím se na sobě pořád pracovat. V gastronomii nesmíte polevit ani na okamžik, jinak vám ten úžasný vlak ujede! Takže pořád studuji nějaké materiály, čtu články, sleduji nejlepší z nejlepších a snažím se učit a zkoušet nové postupy, triky a kombinace. Nesmírně ráda naslouchám profíkům – kuchařům, pekařům i cukrářům a nedám dopustit na jejich rady a recepty. Není nad ně. A jsem vděčná za každý dobře míněný postřeh. To vám totiž může ušetřit spoustu času a taky nervů.

Miluji českou kuchyni. Tradiční recepty uvařené z poctivých surovin. To je naše rodinné stříbro a měli bychom si ho dobře střežit. Naše polévky, omáčky, knedlíky a zeleninové přílohy nemají konkurenci. Stejně jako recepty ze zvěřiny. A nesmím zapomenout taky na naše tradiční sýry, zabijačku, uzeniny a samozřejmě chleba. Ten máme bezkonkurenčně nejlepší na světě!

Není nad dobrý kvasový chléb. Jen tak se solí. Nebo s máslem či doma vyškvařeným sádlem. Chleba se totiž nikdy nepřejí. Různých cizokrajných plodin nebo mořských plodů máte po dvou třech dnech plné kecky, ale klasický chleba, který „zvoní“, který má dobře upečenou kůrku a jemnou střídku a který voní kmínem a domovem, je opravdu Boží dar. A podle toho bychom se k němu taky měli chovat.

Kvasový nebo žitný chléb. Nejraději přímo vytažený z pece! Nebo řemeslné housky. Mám takovou drobnou „úchylku“. Miluji vůni (a samozřejmě i chuť) čerstvě upečeného pečiva. Před pekárnou dokážu stát a „inhalovat“ dlouhé chvíle. Kdekoli na světě najdu malou pekárnu, kam pak denně chodím pro čerstvé pečivo. A když to jde, tak si vždycky ještě teplý kousíček odlomím, ochutnám, zavřu oči a jsem na vrcholu blaha.

Zkoušela jsem to mockrát. Řekla bych, že zatím vyhrává těsto… Jak jsem říkala na začátku, těsto a jeho přípravu ovlivňuje spousta faktorů a taky věci mezi nebem a zemí. Má svou duši a jen tak něco člověku neodpustí. Já jsem na něj asi moc netrpělivá a ono mi to dává pořádně „sežrat“. Takže teď jsem ve fázi, že pečení raději nechávám na těch, kteří to umí.

To je moc fajn záležitost. Chlebové desatero bych nechala povinně zařadit do učebních osnov! Mám pocit, že se nám nějak vytratila úcta k chlebu, pochopení jeho benefitů pro naše tělo i tradice, která se s ním pojí. Hrdost! Láska k poctivému a dobrému českému a moravskému pečivu vůbec.

Na mém povolání je nejhezčí to, že vlastně nic moc dopředu nevím. A pak když přijde nějaká fajn nabídka, je to velká radost. Naučila jsem se netlačit na pilu. Pak všechno přichází pěkně samo. Je to vlastně jako s těstem. Smísit ty nejlepší ingredience, s láskou je zadělat a pak pěkně s pokorou čekat na to, jak to dopadne. 🙂

Bohumil Hlavatý
Foto: archiv M. Hrubešové & redakce

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.