Ačkoli se letos uskutečnil jubilejní 30. ročník Pekařské soboty, její skutečný počátek sahá ještě o pár let dál. U zrodu této ušlechtilé myšlenky stál pan Vladimír Vaněk, zakladatel pekárny Consi Vsetín. Jeho záměrem byla propagace řemesla a tehdy moderního pojetí pekařiny, které k nám přicházelo ze zahraničí.
Ukázalo se, že nápad na tuto akci mířil správným směrem. Ačkoliv se trendy ve stravování i způsobech trávení volného času od 90. let změnily, Pekařská sobota si dokázala udržet své kouzlo a dodnes patří mezi oblíbené a hojně navštěvované akce.
Naše firma Pekařství a bistro Křižákovi se pravidelně aktivně zapojovala do soutěží o nejlepší chleba a nejlepší rohlík. Vzpomínám si, jak jsme netrpělivě a s napětím očekávali vyhlášení vítězů jednotlivých klání, jak jsme se mezi kolegy pekaři špičkovali, kdo bude lepší. Vzpomínám si, že jsem se inspiroval těmi úspěšnějšími a na pekárně jsme pak s kolegy ladili naše výrobky tak, abychom je posunuli nejen kvůli soutěžím, ale hlavně pro naše zákazníky. Několikrát se nám podařilo z tohoto klání přivézt i ocenění včetně těch nejvyšších, a to byla radost z návratu domů na pekárnu ještě veselejší.
Každá moje účast na Pekařské sobotě byla ideální kombinací krásného výletu s rodinou do nám blízkého a příjemného prostředí a setkání s pekařskou komunitou, kdy každý z nás si přišel na své. Vždycky mě bavila neformální atmosféra a ta klidná, uvolněná pekařina. Jiná než v běžném roce.
Pravidelně jsem se zastavoval u kolegů z Ireksu – ať už v Mlýnské dolině, nebo ve Valašské dědině u roštovek. Vždycky mi to připomnělo moje pekařské začátky na roštové peci v Boleradicích. Tato akce mě pokaždé naplňovala zvláštní emocí hrdosti na to, že jsem pekař, a uvědomění si, v čem všem může být pekařské řemeslo krásné a člověku prospěšné.
Bylo mi nesmírně líto, když po covidové pauze a odchodu zakladatele a mentora Pekařské soboty pana Vaňka do pekařského nebe nebyl nikdo, kdo by tuto krásnou akci znovu probudil, převzal otěže a opět ji uvedl na pekařské výsluní. Vyvolal jsem proto schůzku a sešli jsme se v kanceláři skanzenu u pana Hasalíka s Mirkem Rybou, Radimem Vaňkem z Consi a mojí dcerou Aničkou (tehdy ještě Křižákovou). Po dvouleté pauze jsme se dohodli na znovuzrození Pekařské soboty a na pořádání dalších ročníků.
Jestli se nám to povedlo, musí posoudit jiní. Pro mě osobně je důležité, že tradiční akce pokračuje a že je o ni minimálně stejný zájem jako v minulosti. Za zdarem každého ročníku je práce velkého množství lidí a všem patří obrovské poděkování.
Dovedu si představit, že na příštích ročnících se setkáme s ještě větším počtem pekařek a pekařů – to je jeden z našich hlavních cílů pro budoucí Pekařské soboty. Proto plánujeme akci více komunikovat a jako důležitý krok k tomu jsme do organizačního týmu přizvali zástupce Svazu pekařů a cukrářů.
Nicméně hlavním účelem této krásné každoroční akce, který jsem si předsevzal a který je také důvodem, proč se na ní podílím, je oslava pekařského řemesla. Chceme ukázat široké veřejnosti, že i upečení bochníku chleba v sobě může skrývat obrovskou emoci radosti a pocitu ze skvělého výsledku.
Každý, kdo někdy upekl pečivo nebo chleba, ví, kolik úsilí to vyžaduje a že i sebemenší chyba může celý proces vrátit zpět na začátek. Právě proto jsme do klání o nejlepší chleba Pekařské soboty zařadili kategorii Nejlepší chleba upečený doma – chceme tím propojit všechny pekaře, profesionály i amatéry.
Pekařská sobota není byznysová záležitost. Je o ideji pekařské hrdosti a o tom, ukázat, že pekařské řemeslo je krásné a inspirující. Komunita šikovných lidí, kteří si dokážou doma upéct vlastní chleba, je obrovská, a motivuje je k tomu láska k pečení a radost z výsledku.
Osobně se domnívám, že je důležité s komunitou domácích pekařů vytvořit prostor pro komunikaci a vzájemnou inspiraci. V budoucnu si dovedu představit navázání spolupráce s mnohými z nich i na profesionální úrovni – ať už inspirací jejich nápaditými recepty nebo originálními názvy jejich výtvorů. Kdo ví, možná se mezi domácími pekaři už dnes skrývá budoucí profesionál, který by mohl být cenným členem týmu pekárny a pracovat s motivací, která přesahuje pouhý plat.
S každým ročníkem Pekařské soboty se učíme a uvědomujeme si, že vždy je prostor ke zlepšení. Hlavním cílem této akce však zůstává propagace pekařského řemesla. Stejně tak je důležité vytvářet prostor pro komunikaci nejen mezi profesionálními pekaři, ale i s laickou veřejností. Chceme být tím, kdo tyto vazby a sdílení zkušeností pomáhá navazovat.
Děkuji srdečně za možnost odprezentování této myšlenky na stránkách Pekaře Cukráře. V článku o Pekařské sobotě v předešlém čísle bylo uvedeno několik jmen. Dovolím si zde uvést další. Na prvním místě členy hodnotitelské komise, kteří si Pekařskou sobotu skutečně odpracovali: Radim Horák z Ireks Enzyma, Dan Hebký z Pfahnl Backmittel a Miloslav Barvík z Pekařství a bistro Křižákovi. Nezapomínáme ani na zaměstnance Valašského muzea v přírodě a v neposlední řadě Miu Křivou z Pekařství a bistro Křižákovi, která se ochotně zapojila do koordinace a propagace soutěže o nejlepší chleba a rohlík.
Věřím, že v dalších ročnících k nám do pekařského průvodu na zahájení této akce přibudou další srdcaři a že termín Pekařské soboty se stane v kalendáři pekařů skutečným pekařským svátkem.
Martin Křižák, pekař z Boleradic
Vracím tímto s díky pekařskému řemeslu alespoň takto to, co mi za léta působení v oboru přes všechny nezdary a trápení dalo.
Galerie
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.