Přiznám se, že když jsme na jaře seděli s náměstkem ministra zemědělství Miroslavem Skřivánkem a poprvé padla věta: „Co kdybychom upekli chléb pro celou republiku?“, říkala jsem si, že je to krásný nápad, ale možná zůstane jen na papíře. No, rozhodně nezůstal. Dotáhli jsme to až na Velehrad a po pravdě jsme vůbec nečekali takovou odezvu, jaká následovala a stále doznívá.
Podařilo se nám spojit republiku. Použili jsme vodu ze tří řek: z Moravy, Čech i Slezska a mouku od pekáren ze všech 14 krajů. Suroviny jsme začali sbírat už během Dnů chleba, kde jste si mohli prohlédnout naši velkou mapu s původem mouky. V polovině června jsme s týmem Ireks vyrazili do Rožnova pod Radhoštěm na zkušební pečení. Velké díky patří vedení rožnovského skanzenu, že nám umožnilo přístup ke staré chlebové peci. Po place pobíhali kameramani z TV Brno 1 a ČT1, naši chlapci Radim Horák, Petr Boleloucký, Standa Janíček a Petr Křivka si oblékli pohádkové košile z barrandovského fundusu a atmosféra byla tak pohádková, že jsme chvílemi zapomínali, že je to „jen“ práce, a připadali jsme si, jako bychom tu pohádku fakt točili. Upekli jsme asi dvacet bochníků, které chutnaly fantasticky. Dodržovali jsme všechny tradiční postupy: roztopit pec dostatečně dopředu, po vytažení chléb potřít vodou a smrkovou větvičkou, tak jak to dělávali naši předci, aby chléb získal jemnou vůni a kůrka zůstala vláčná.
V pátek 4. července jsme dorazili na Velehrad s finálními třemi výstavními chleby. Každý měl kolem pěti kilo. Přivezli jsme také dalších dvacet bochníků, které jsme rozkrájeli a nabízeli lidem. Jenže to, co se pak strhlo, jsme opravdu nečekali. Přijeli jsme k bazilice a nebyl tam snad jediný člověk, který by o Chlebu republiky neslyšel. Česká televize již reportáž odvysílala, tak proto. Lidé se zastavovali, fotili se, ptali se na příběh a chtěli si sáhnout. Zajímali se vojáci, hasiči, řádové sestry, arcibiskupové i úplně obyčejní návštěvníci, kteří se přišli jen podívat.
V 18 hodin začala Modlitba za republiku s přímým přenosem TV Noe. V průvodu nesli chléb naši zástupci Petr Křivka a Bohumil Hlavatý spolu se dvěma studentkami, které chleba položily k oltáři. Musím říct, že v tom okamžiku mi definitivně docvaklo, kolik práce, symboliky a emocí za tím vším je. Na místě byli také čeští politici, například ministr zemědělství Marek Výborný, předseda Senátu Miloš Vystrčil, poslankyně Alena Schillerová a spousta dalších.
V sobotu dopoledne následovala slavnostní poutní mše svatá, krásných devadesát minut na nádvoří před bazilikou, kde bylo několik tisíc lidí. A opět Petr s Bohumilem nesli chléb před zraky všech přítomných. Celé velehradské slavnosti měly letos ještě hlubší smysl, probíhaly v jubilejním Svatém roce 2025 a připomněly 80 let od konce druhé světové války.
Donesla se mi informace, že celkem na Velehrad letos dorazilo kolem 30 tisíc návštěvníků a poutníků. Celé to bylo mnohem víc než jen prezentace našeho řemesla. Byl to důkaz, že chléb dokáže spojit lidi a je také spojil. Všechny chleby, které jsme nakrájeli, byly snědeny.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat všem, kdo se na tom podíleli: všem milým a odvážným kolegům z Ireksu v Brně (Radimu Horákovi, Petrovi Bolelouckému a Mirku Rybovi), kteří šli s námi do neznáma. Dále pak chlebovému someliérovi Standovi Janíčkovi, panu náměstkovi ministra zemědělství Miroslavu Skřivánkovi, celému organizačnímu týmu v čele s Kateřinou Fejklovou, Milanem Mašterou, Karlem Bačíkem a Mons. Josefem Nuzíkem. Velké díky také patří panu Josefu Kořenkovi a všem, kdo přiložili ruku k dílu.
Bylo to velké. A bylo to krásné.
Gabriela Lokšan
Galerie
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.