• Reportáž

Je rozsáhlá, rozmanitá a členitá. Země, která se právem stává jedním z nejoblíbenějších dovolenkových míst. Zrovna tak rozmanité jako ona sama je i její pečivo a dezerty. Co region, to nějaká specialita. Jakožto fanoušek všeho italského jsem se vydala po stopách italských pochoutek.

Jestli jsem někde žila v minulém životě, musela to být Itálie. Jestli bych někde chtěla strávit důchod, takové italské pobřeží by nebylo marné 🙂 Samozřejmě jsou to sny člověka, kterého tato nádherná země uchvátila jako turistu. Člověka, který nevidí do „zákulisí“ a vnímá jen to pozitivní. Člověka, kterého zaujala místní příroda, srdečnost místních lidí a také místní delikatesy. A tak jakmile se naskytne možnost, mířím tu do Toskánska, tu do Verony, tu na Gardu, tu do regionu Marche… A vždycky se těším na jejich cantuccini, grissini nebo vykřupanou bruschettu. Naštěstí jsou tyhle dobroty běžně k dostání i u nás, ale tam, v místě, kde jsou doma, chutnají nějak líp.

Dodnes vzpomínám na dovolenou v Numaně v regionu Marche, kam jsme jezdívali několik let po sobě. Rok co rok jsem se těšila na naše snídaně, kdy jsme si kupovali čerstvé obří „housky“, které se prodávají na váhu, mají silnou křupavou kůrku a méně zajímavou střídku. Ale ta kůrčička – prostě slast. „To bude rosetta, velká nakynutá houska, která má v podstatě jen kůrku s minimem střídky,“ říká Martin Cicala, majitel cestovní kanceláře specializující se na Itálii a také poloviční Ital, pro kterého je rodná země jeho tatínka druhým domovem. Má ji projetou od severu k jihu a rád českým turistům ukazuje, co vše nabízí.

Křupavost na prvním místě

Vraťme se ale k pečivu a podívejme se na rozdíly mezi tím českým a italským. Odlišnost je markantní na první pohled a samozřejmě i na první ochutnání. „Český chléb, který když je poctivý, je výborný, ale je hutný a těžký a má pod kůrkou plnou střídku. Naproti tomu v Itálii je často chléb a pečivo s málem střídky schované do křupavé kůrky. Ano, odborník, a to podtrhuji, namítne, že se to liší region od regionu. Sever, to už je Tyrolsko, kde se mluví více německy než italsky a v podstatě jsou to Rakušané, takže zdejší pečivo se blíží i našemu pečivu. Čím jižněji, tím více kůrky a jen málo střídky,“ vysvětluje Martin. Musím se smát, protože i styl, kterým podle Martina Cicaly Italové jedí své pečivo, souzní přesně s tím mým. „Italové jedí pečivo zdravěji, protože ho jedí paradoxně méně. Ulamují kůrky, střídku často žmoulají v ruce a bez snědení ji jen rozdrobí po stole,“ usmívá se a přidává jeden podstatný rozdíl mezi českým a italským pečivem: „Kromě toho, že české pečivo je hutnější a jen s tenkou kůrkou, italské pečivo bývá méně slané. Ale záleží na druhu.“

Ovšem není to jen o tom, co se jí, ale také kdy se to jí. Ital ráno prakticky nesnídá pečivo. „Pokud něco, tak ke kafi či cappuccinu sní jen něco malého sladkého, třeba bombolone či plněný nebo neplněný croissant nebo sušenky. Pečivo jedí v Itálii často jako přílohu k masu namísto našich knedlíků, kaše, rýže… Ale opravdu skoro nikdy pečivo nejedí k snídani,“ podotýká Martin Cicala.

Martin zmínil bombolone. To je pravděpodobně specialita, která mě nedávno zaujala ve Veroně a snažila jsem se přijít na to, o co se jedná a k čemu ji přirovnat. „Bombolone con la crema pasticcera je jakási obdoba naší koblihy, plněná vanilkovým krémem crema pasticcera. Ten je dost podobný pudinku, ale je nadýchanější,“ vysvětluje Martin.

Protože má Martin Itálii skutečně projetou celou, může porovnávat. Nabízí se otázka, která oblast je z pohledu pekařiny ta nej. „Každá oblast má své speciality a nelze ukázat, tato oblast je nejlepší, nejzajímavější. Je moravský frgál lepší než chodský koláč? Oba jsou famózní. Nehledejme nejlepší… Italská cukrařina je jako zdejší jazyk. Rozmanitá. Každý region, ale i části regionů mají svůj dialekt, který je svým způsobem nejkrásnější. Pro mě je krásný římský dialekt, ale jaká by byla Itálie bez dalších dialektů? Nudná a málo pestrá. A stejné je to i v cukrařině. Takže v každé oblasti a regionu mají něco zajímavého: od cannolo siciliano nebo bigne profiterolo přes sušenky cantuccini, amaretti, bombolone con la crema pasticera, panna cotta, panettone, zuppa inglese až po naprosto nepřekonatelné bonbony bacio a torrone a vlastně tiramisu, které ale nemusím, neb nepiju kafe,“ vypočítává Martin s úsměvem.

Přesto je něco, co ho uchvátilo nejvíc. Svatební mandle. „Italská svatba je jako ta česká plná zvyků a jeden miluji, protože mi právě s ním spojený cukrářský výrobek chutná. Jsou to bílé svatební mandle obalené v cukru, které se tradičně dávají svatebním hostům jako dárek. Balí se vždy po pěti kusech, a to proto, že symbolizují pět přání svatebčanů: zdraví, bohatství, hojnost, štěstí a dlouhý život. Mně tak chutnají!“ směje se Martin a dodává: „A tady je ukázka a krása v tom, jak každý kraj má jiné zvyky. U nás rozdáváme koláčky a v Itálii bonbony. Kdo chce, může zkusit na své svatbě italský zvyk.“

Martin dává k dobru ještě jednu zajímavost, kterou určitě potěšíte své blízké: bonbony bacio. „U každého bonbonu je přibalen citát ve třech jazykových mutacích, takže vás obohatí nejen chutí,“ radí, co přivézt z Itálie jako suvenýr.

Co ochutnat?

Itálie má dvacet regionů a každý z nich má svůj výrobek. Dokonce i menší oblasti mají svá typická jídla a pochutiny. Tady jsou alespoň některé z nich:

• Ligurie – sušenky canestrelli: křehké máslové sušenky ve tvaru kytičky, posypané moučkovým cukrem
• Piemont – grissini: tenké křupavé tyčinky z kynutého těsta; původ mají v Piemontu, ale podávají se po celé Itálii, například jako předkrm nebo k sýru a vínu
• Val d’Aosta – pan ner: tmavý žitný chléb, může být obohacený sušenými švestkami, ořechy nebo semínky; tegole valdostane: křupavé sušenky z lískových ořechů, mandlí, mouky, cukru a bílků; vypadají jako střešní tašky
• Lombardie – panettone: slavné vánoční pečivo z kynutého těsta s rozinkami a kandovaným ovocem
• Apulie – všudypřítomné taralli: tvrdé křupavé pikantní kroužky (na olivovém oleji) ať už klasické nebo s mnoha příchutěmi, například fenykl; hodí se i jen tak na mlsání, jen jsou asi zdravější než naše brambůrky
• Veneto – ciabatta
• Umbrie – torta al testo: placka z mouky, vody, soli, případně olivového oleje, peče se na kulatém kamenném plátu
• Lazio – maritozzi: buchtičky, které se plní šlehačkou
• Abruzzo – bocconotto abruzzese: malé jednohubky plněné marmeládou, ze slova bocca – pusa, odtud název bocconotto; vypadají jako malé muffiny

A Martinova rada na závěr: když někam cestujete, povídejte si s místními, ptejte se místních, jezte typická jídla, ochutnávejte typické dezerty. „Nechutná, nevadí, nedám si příště, ale zkoušejte, věřím, že vám bude chutnat vše a všude. Poznání Itálie je nejen o poznání moře, hor a pamětihodností, ale i o poznání Itálie gastronomické. V každém místě hledám a ptám se místních, zkouším… Kde je tradiční kuchyně, pekárna, cukrárna, tam chodím. Nechodím do turistických pastí, nechám si doporučit a nechám se vést.“

Michaela Jendruchová