Celosvětová rekordní sklizeň obilovin v letošním roce a růst zásob této komodity mají zásadní vliv na vývoj tržní situace a jsou příčinou poklesu jejich cen v celém světě. Produkce všech obilovin celkem se odhaduje na rekordních 2,389 mld. t. To představuje meziroční nárůst přibližně o 3 %. Spotřeba obilovin podle aktuálních dat vzroste o 0,9 % na 2,345 mld. t. U pšenice se odhadovaná světová produkce zvýší o 16 mil. t na 816 mil. t, celková produkce kukuřice by se měla zvýšit o 10 mil. t na 1 297 mil. t. Výborné výsledky jsou také v Evropské unii. Produkce pšenice se zde zvýší na 140 mil. t a obilovin celkem na 284 mil. t. Je to nejlepší výsledek od roku 2019.
Pro Českou republiku je sklizeň odhadována ve výši 7,2 mil. t, z toho pšenice 5,2 mil. t, což je o 537 tis. t více než v roce 2024. Pšenice jarní se přitom urodilo o 8 tis. t méně než loni. Žita se sklidilo téměř 119 tis. t. Kvalita pšenice i žita je velmi dobrá, u pšenice je přetlak partií s vysokým obsahem dusíkatých látek. Ovsa se sklidilo téměř 285 tis. t a má slušnou objemovou hmotnost pro výrobu vloček. Výnosy z hektaru jsou vyšší u všech obilovin využívaných pro mlýnské a pekařské zpracování. U řepky je situace horší, s podprůměrným výnosem se jí sklidilo 984 tis. t. Soběstačnost je však zajištěna a patrně se nemusíme obávat většího odlivu kvalitních partií obilovin do zahraničí, protože poptávka je zatím velmi nízká.
Letošní sklizeň obilovin a řepky ale dala zemědělcům zabrat. Nejdřív teplé počasí zjara urychlilo vegetační vývoj plodin, aby jej zase zpomalilo několik vln silných mrazů v kombinaci se suchem. Situace sice nebyla tak dramatická jako loni, ale přesto došlo k poškození porostů především u řepky.
Mimořádně deštivý průběh letošního léta potvrzují i data. Zatímco loni v červenci byl zaznamenán republikový průměrný srážkový úhrn za červenec 71 mm, tedy 81 % normálu z let 1991–2020, v letošním červenci představoval průměrný srážkový úhrn 95 mm, tedy 107 % srážkového normálu. Kvůli dešťům hrozilo plošné snížení kvality obilovin pro využití v potravinářství. To se ale nestalo.
Export obilovin z Evropy i z České republiky do světa se ukazuje jako významný problém. Ceny těchto komodit budou kvůli vysoké úrodě ve světě pod velkým tlakem. Navíc je pravděpodobné, že evropské zásoby obilovin porostou vinou neschopnosti cenově konkurovat nabídkám z Ruska, z Ukrajiny, ale i ze zámoří. Velkou roli v exportu obilí z Evropy bude hrát jednak ochota či neochota prodávat za současné podnákladové ceny, jednak ochota a schopnost pomoci zemědělskému sektoru řešit situaci případnými pobídkami.
Země Evropské unie v současnosti ztratily pozici zásadního producenta obilovin, kterou v minulosti držely. V posledních letech se do popředí v této oblasti dostaly státy bývalého Sovětského svazu, jako Ukrajina nebo Kazachstán. Pokles objemů exportu obilovin mimo EU pak způsobuje převis nabídky nad poptávkou a tlačí na ceny.
Problém snížení rentability rostlinné produkce vytváří trend zmenšování osevních ploch. Jen u pšenice se v ČR od roku 2023 snížila osevní plocha o více než 37 tis. ha. Ekonomickou situaci v zemědělském sektoru dál komplikují přehnané regulace působící na růst nákladů. Jsou to zejména změny protierozních pravidel, omezování používání pesticidů a administrativní zátěž z různých hlášení. Když k tomu přičteme aktuální problém snižování cen obilovin na světovém trhu a pokračující deformace evropského trhu, je situace zemědělců velmi složitá.
Návrhy Společné zemědělské politiky EU ani zemědělského rozpočtu na období 2028–2034, jak je představila v polovině července Evropská komise, nejsou pro sektor zemědělství a potravinářství příznivé. Zemědělský rozpočet se snižuje o polovinu oproti současnosti a nic nenaznačuje, že rozměr regulací a administrativy bude klesat. K zásadním změnám pak má dojít u dotačního systému.
Pro mlýnský a pekárenský sektor vyvstává problém v cenovém vývoji především u potravinářské pšenice. Světové i evropské burzy hlásí stálé snižování ceny v přepočtu pod hranici 5000 Kč/t (4500–4800 Kč/t) a prognózy do konce roku nenaznačují cenové oživení. Z toho vyplývá tlak na snižování cen ze strany obchodních řetězců i nadnárodních výrobců. Zemědělci naopak požadují ceny porovnatelné s vývojem v loňském roce, tedy nad 5000 Kč/t. Navíc pšenice z minulé sklizně stojí přes 5500 Kč za tunu. Riziko, že ceny pšenice na burzách porostou, je ze současného pohledu spíše nereálné, ale nelze jej vyloučit. Proto vyzýváme k opatrnosti zejména u dlouhodobých smluv. Namístě jsou argumenty vývoje cen dalších nákladů, které mají vliv na ceny mlýnských a pekařských výrobků.
František Hrabal
člen představenstva SPaC
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.