Menu

ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ Petr Havlíček

Když mě oslovili s nabídkou přednášky na Pekařské konferenci, nijak zvlášť jsem to nerozebíral, protože takové nabídky občas dostávám. Zaujalo mě ale téma „rehabilitace“ pečiva. V některých kruzích je totiž pečivo chápáno negativně – je vnímáno jako něco, co do zdravého stravování nepatří, což považuji nespravedlivé a neodborné. Některé druhy pečiva ale v naší stravě opravdu nemají co dělat. Mám na mysli pečivo vysoce průmyslově zpracované, které ale bohužel dnes konzumujeme více než to zdravé.

Sladké pečivo by bylo mou první volbou, kdyby to šlo (vliv babiček). Vím ale příliš dobře, jak konzumace tohoto typu pečiva funguje na náš mozek a jaké má důsledky, a proto se mu raději vyhýbám. Místo toho si pochutnám na dobrém kvasovém chlebu, zejména italského typu.

Pečivo bylo součástí naší stravy po tisíce let, jak jsem zmínil i v přednášce. Staří Egypťané již ovládali fermentaci a Římané ji dále rozvinuli. Pečivo bylo i ve středověku považováno za základ jídelníčku. Dnes je stále základní potravinou, ale záleží na jeho kvalitě a množství.

Nechci mluvit o mýtech, ale spíše o nepochopení rozdílů mezi druhy pečiva, například mezi celozrnným a bílým pečivem nebo fermentovaným a klasickým pečivem. Fermentované pečivo je nutričně odlišné a kvašení je jiný proces, než jaký se používá při výrobě pečiva z droždí. Technologie je odlišná, a i když jsou suroviny stejné, dostanu nakonec pečivo s odlišnými nutričními vlastnostmi. Mnoho lidí se pečiva bojí, což ale není nutné, pokud konzumují kvalitní celozrnné kvasové pečivo v rozumné míře.

Já doporučuji kvalitní kvasové, ideálně celozrnné pečivo.

Vrcholoví sportovci jsou lidé jako každý jiný a neznám moc takových, kteří by se pečivu zcela vyhýbali. Takže i u nich je pečivo běžnou součástí jídelníčku a nevidím důvod, proč by ho z něj měli vyřazovat.

Před 35 lety, když jsem ještě studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně (dnes Mendelově univerzitě), jsme probírali výživu zvířat, a to velmi komplexně a velmi do hloubky pro všechny druhy hospodářských zvířat, a k tomu i potravinářské technologie. A právě ona hloubka mě motivovala k zájmu o výživu lidí, která se v té době u nás rozhodně takto neřešila. V té době ještě ani neexistovaly vysokoškolské obory jako nutriční terapie – tento obor vznikl až v roce 2004 a já jsem absolvoval vysokou školu v roce 1993.

No, tady asi trochu narážíme. Všichni říkáme, že chceme žít zdravě, ale skutečně zdravým životním stylem žije v ČR necelá třetina populace. Není to vlastně až tak málo, ale valné většině se to z mnoha důvodů nedaří. Z dat, která mám ke dni našeho rozhovoru k dispozici, vyplývá, že jsme na tom skoro nejhůře v celé Evropě (evropský průměr: více než 50 % obyvatel se daří žít zdravě). Asi u nás zdravý životní styl zatím mnoho lidí nemotivuje, což je problém, který pramení z mnoha faktorů, včetně státní politiky a individuálního přístupu. Ale třeba se na vládní a politické úrovni ledy pohnou, pokud se ustanoví nové ministerstvo sportu, prevence a zdraví a bude naplňovat program, který má v plánu. A začít může každý z nás drobnými změnami hned teď.

Nemyslím si, že je nutné jíst pouze a jedině sezonní potraviny, protože ani náš životní styl už dávno není sezonní. Ale zastáncem konzumace lokálních potravin určitě jsem: jsou čerstvé a díky sklizni v plné zralosti, krátkému skladování a krátkým distribučním vzdálenostem obsahují více živin a jsou mnohdy výrazně kvalitnější a chutnější. A navíc jejich nákupem podporujeme naše farmáře, což je důležité jak pro naši ekonomiku, tak i pro udržitelnost.

Být vědomí. Nejdříve si ujasnit sebe, své priority a své vize. Vnímat, co dělám a proč to dělám. Najít balanc (já – rodina – práce – přátelé) a nehnat se jen dopředu za výsledky. Věnovat se tomu, co je pro mě OPRAVDU důležité, což bez plného vědomí – čili sebevědomí – nejde. A pak mi třeba dojde, že o svoje tělo, mysl a duši se potřebuji řádně starat. Protože bez toho se moje vize, přání a sny nenaplní.

Teď potřebuji hlavně dopsat a obhájit dizertaci a dokončit tak postgraduální studium na Newton University. Mám po delší době rozjednaných několik projektů, drobnější i větší, zatím si je ale nechám pro sebe.

Děkujeme za rozhovor i za velmi zajímavou přednášku na Pekařské konferenci!

Bohumil Hlavatý

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.