• Řemeslné pekárna

Na okraji Mšena stojí nenápadná budova, jež v sobě ukrývá stoletou historii, vůni kváskového chleba a příběh jedné rodiny, která věří, že i dnes má poctivé řemeslo stále své místo na slunci. Prarodiče provozovali parní mlýn a pilu. V obytném stavení sídlí od začátku 20. let minulého století malá pekárna, jež se za minulého režimu rozšířila na úkor bytu v přízemí.

V současnosti už nejsme tradiční pekařská rodina, pekárnu jsme získali v restituci v rámci rodinné dohody. Rodiče byli v té době v důchodu, a tak byla pekárna od počátku 90. let v pronájmu. Ve snaze obnovit provoz nehledejte sentiment, ale přesvědčení současných majitelů, že tradiční řemeslo by nemělo zanikat, a to z mnoha důvodů. Města i větší venkovská sídla potřebují ke své existenci a rozvoji základní prvky vybavenosti, jako jsou škola, pošta, prodejny, restaurace, sportovní a rekreační zázemí, ale také například koupaliště nebo malé řemeslné provozy. A když je v obci pekárna, je to ještě lepší. I ve větších městech tvoří tyto malé nenápadné prvky jejich nezaměnitelný kolorit. Kde ožívá staré řemeslo, cítí lidé silněji příslušnost k místu a zažívají zvláštní pocit pohodlí. Lidé už dnes nechtějí žít v anonymním prostředí satelitních sídelních útvarů. Už jste někdy viděli, že by se rodina na dovolené vydala za turistickým zážitkem do satelitu?

Pekárna ve Mšeně byla vždy místem vůně a tradice. Lidé ji brali jako samozřejmost a teď, když se její provoz zastavil, ji chtějí zpět. Kváskový chléb z parní pece je unikát, který nelze nahradit produkcí z pásové výroby. Voňavý kváskový chléb s křupavou kůrkou – takový, jaký se dnes už těžko hledá, se ve zdejší peci pekl téměř nepřetržitě od doby, kdy mšenskou pekárnu koupil dědeček současného majitele spolu s mlýnem, který přestavěl na parní mlýn a pilu. A přestože poslední nájemce po patnácti letech provoz pekárny ukončil, zájem veřejnosti o místní výrobky neustává. Lidé se ptají, kdy se pekárna znovu otevře.

Z dnešního pohledu se může provoz mšenské pekárny jevit jako zastaralý a nerentabilní. Parní pec, hodně ruční práce, zdlouhavý technologický postup – to vše vyžaduje úsilí, vytrvalost a odhodlání. Ale právě v tom je síla řemeslné pekárny. V době, kdy se pečivo vyrábí ve velkém a bez duše, je návrat k tradici nejen romantický, ale i potřebný. Stejně jako například kovařina, která dnes přežívá díky nadšencům, může i pekárna ve Mšeně znovu ožít – jako místo, kde se peče srdcem. Naše pekárna nepotřebuje investora, který by z ní udělal moderní provoz, nýbrž člověka, který miluje řemeslo, má respekt k tradici a chuť tvořit ojedinělé pečivo, jaké jinde nenajdete.

Sto let provozu, jejž nepřerušila ani válka, je dědictví, které si zaslouží úctu a schopného pokračovatele.

Zamyšlení hlavního mšenského pekaře P. Pavelky

Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk občas zašel s mým bratrem do pekárny, kde pan Klouda pekl vynikající mšenský chléb. Pan Klouda tam míval na víkendy svého vnuka, s kterým jsme taky chodili do pekárny. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že asi za dvacet let se sám stanu v této pekárně pekařem 🙂

Pana Kloudu pak vystřídal další výborný pekař pan Weinlich. Oba tito mistři pekaři měli velkou zásluhu na kvalitním mšenském chlebu, který místní lidé vždy se zájmem kupovali a v obchodě se na něj stály fronty. Já jsem původně úplně jiné profese, jsem vyučený zámečník a pracoval jsem na Mělníku v Loděnicích. Loděnice ale zkrachovaly a já jsem musel přemýšlet o další práci. Právě tehdy v pekárně ve Mšeně hledali pomocnou sílu, tak jsem si řekl, mám to doma, a než něco seženu, tak tam pár dní zůstanu – a zůstal jsem více než 30 let.

Za tu dobu jsem tu poznal desítky a desítky zdejších obyvatel, se kterými jsem ve mšenské pekárně pracoval. Jim všem patří díky, že jsme společnýma rukama vytvářeli místní pečivo – housky, rohlíky, koláčky a hlavně již tradiční a zavedený mšenský chléb. Vždy jsme byli dobrý kolektiv a rád na všechny své kolegy a kolegyně vzpomínám, i když třeba byli v pekárně jen na kratší dobu.

Mšenský chléb má kouzlo kváskového chleba, těsto na něj kvasí několik hodin, než se z něj může chleba vymíchat. Je to zdlouhavý proces, ale výsledek stojí za to. Myslím, že je stokrát lepší než chleby, jejichž výroba neprobíhá kvasovým procesem. Stejně tak pečení ve mšenské parní peci, která je vytápěná dřevem a vytvoří na chlebu kvalitní křupavou, dozlatova upečenou kůrku, s níž se chleby z moderních pecí nemůžou srovnávat.

Nyní je mšenská pekárna prozatím uzavřena, protože dlouhodobí provozovatelé této pekárny Vondřichovi pečou už jenom na Mělníku. Jim bych chtěl touto cestou také poděkovat za dlouhá léta spolupráce, kdy jsem byl jejich zaměstnancem. Zrovna tak děkuji majitelům mšenské pekárny z rodiny Pařilových, že se podíleli na tom, aby tato nostalgická pekárna nikdy nezanikla. Rád vzpomínám rovněž na paní Pařilovou, která v místním domově seniorů ve věku 96 let má ještě v paměti dlouhá léta, kdy se svým manželem žila v pekárně.

A co říct závěrem?
Přeji novému provozovateli i novému pekaři, aby dál chránili zaběhnutý dlouholetý chod mšenské pekárny a odkaz kvalitního mšenského chleba pečeného mistry pekaři, kteří už nejsou mezi námi. A také lásku k práci a nadšení. Domnívám se, že nezáleží na tom, čím se člověk zabývá, ale hlavní podstatou úspěchu je vždy nadšení a láska. Současně také pokora a snaha jít za svým cílem. A co mě se týče, musím zmínit, že po celá dlouhá léta, kdy jsem dělal pekaře, bych se bez všech kamarádů, s kterými jsem v pekárně pracoval, neobešel. Rád na všechny vzpomínám, vždy jsem pro vás rád pekl a také spolu s dalšími rád přijdu na pomoc, pokud se provoz pekárny ve Mšeně opět rozjede.

Dovětek majitele

Jak bych si představoval budoucnost mšenské pekárny? Malý tým, poctivá práce, vůně chleba ráno na ulici. Lidé, kteří si váží řemesla. A nový pekař, který to vezme pořádně do ruky. Nenechme tradice pomalu odcházet z malých měst a vesnic. Udržujme je při životě, protože jsou kořením celé společnosti.

Luboš Pařil