Menu

Na slovíčko v J4

Jan Dubišar, jednatel a spolumajitel J4

Společnost J4 směřuje k dodávkám kompletních celků pekařských linek s pekařskými pecemi různých typů a provedení.

Nejdůležitější pro nás ve společnosti je práce s lidmi. Je to každodenní komunikace, kombinace benefitů, společných akcí i motivačních nástrojů. Hlavní je to, že zaměstnanci mohou být hrdí na odvedenou práci. Nedostatek pracovníků v našem oboru je negativním trendem, není snadné kvalifikované zaměstnance získávat. Proto si velmi vážíme zaměstnanců, kteří s námi dlouhodobě spolupracují, jejich technické odbornosti a vyspělosti.

Hlavní trendy v pekařském oboru jsou automatizace, digitalizace a robotizace. Tyto trendy se u nás promítají do kompletní realizace individuálních projektů pro malé a velké pekárny. Pro průmyslové pekárny to bude efektivita ve skladbě sortimentu a v dodávkách zákazníkovi. Chléb a pečivo s námi budou i v budoucnu.

Antonín Dostál, commercial director, CCO

Jednoduše řečeno od Brazílie po Nový Zéland. Myslím, že naše instalace jsou aktuálně ve 45 zemích světa.

Máme vybudovanou dealerskou síť obchodních partnerů a snažíme se mít kvalitní zastoupení v každé zemi, kde působíme. Obchodně-techničtí pracovníci společnosti J4 se pak starají o přiřazená teritoria, ve kterých jednotlivá zastoupení působí. Pokud je v daném teritoriu rozpracováno více projektů, společně naplánují služební cestu, při které objedou zákazníky a proběhnou obchodně-technické diskuse nad konkrétními linkami. Výjezdy do zahraničí jsou tedy spojeny právě s takovými cestami, ale také s výstavami anebo různými semináři zaměřenými na pekárenský či cukrárenský průmysl. Řekl bych, že v průměru minimálně třetinu měsíce strávíme na cestách.

Každá země má svá specifika, ať už z pohledu kulturních zvyklostí, nebo z pohledu preferencí v oblasti průmyslových řešení a produktů na nich vyráběných. Takže jsou třeba země, kde mají více rádi sladké, kde místo klasických chlebů dominují chlebové „placky“ typu pita, naan, lavaš nebo šawarma, a pak například země, ve kterých je sladký i chléb. Stále více se však projevuje vliv globalizace a v mnohých zemích napříč světem tak řešíme linky na výrobu baget, toustového chleba a hamburgerových housek, pizzy a produktů typu puff pastry.

To bych si dovolil spojit s předchozí částí otázky ohledně náročnosti. Jazyk, alespoň angličtina, je důležitý, mezinárodní zkušenosti výhodou, ale náročné, z pohledu obchodního, podle mne není ani tak koordinovat projekty jako najít pracovníky s otevřenou myslí a technickým zaměřením. Každý, kdo pracuje v J4 a prodává, by měl mít nejen obchodně-politické cítění, ale také být schopen vést alespoň ideové technické a technologické diskuse nad průmyslovými řešeními. A myslím, že kdo se pohybuje v tomto oboru, potvrdí, že najít takové kolegy je opravdu náročné. Zvláště když bych byl rád, aby byli i lidští a poctiví v přístupu k práci a firmě. O rodině snad raději nepíši, to už je opravdu nad rámec. Pokud máte takové pracovníky, tak koordinace projektů napříč zeměmi a kulturami nebude náročná. Takže bych řekl, že náročnost fluktuuje podle toho, jak se daří získávat či udržovat kvalitní pracovníky.

Tuto otázku jsem v podstatě zodpověděl v části s globalizací. Snad bych jen doplnil takový trend, že dříve jsme mohli vyrábět pece téměř sériově, protože jsme se zaměřovali na konkrétní typy pecí vyrábějících stále stejný produkt. Ale i v České republice už je zákazník náročnější a chce si vybírat. A takový trend je i ve světě. Pro nás to znamená, že co linka to originál, co pec to originál. Příkladem může být projekt v Pákistánu, kde vyrábějí toustový chleba, rusk bread, cake bread, muffiny a hamburgerové housky. Vše z jedné kombinované linky jdoucí přes jednu tunelovou pec.

Nejčastějším nástrojem jsou veletrhy a výstavy a pak spolupráce s místními svazy nebo v zahraničí také pořádání misí zaměřených na průmyslové výrobce, na kterých spolupracujeme s agenturou Czech Trade zejména v lokalitách, kde jméno J4 ještě není tolik v povědomí nebo tam nemáme zastoupení.

Z pohledu komunikace pece v lince ano. Z pohledu procesních postupů a obchodu prozatím ne. Ale je to blíže a blíže…

Vzhledem k mé odpovědi na otázku komunikace je zřejmé, že velký. Chápu, že dnešní směr je spíše on-line v digitalizovaném světě, ale já stále nedám dopustit na přímá setkání a osobní diskuse.

Každý rok projdeme mnoho veletrhů. V tom letošním to budou například výstavy jako Bakery Showcase v kanadském Torontu, Interpack v německém Düsseldorfu, Saudifood Manufacturing v saúdskoarabském Rijádu, Fipan v brazilském São Paulu nebo Südback ve Stuttgartu opět v Německu.

Hovořím-li za J4, tak velmi, a věřím, že i pro ostatní zúčastněné to bylo minimálně stejné. Zaslechl jsem během plesu hlasy, co si přály, aby s postupem večera hudba přitvrzovala. No, jestli byly jen takové výtky, tak jsem opravdu rád, že je mezi námi tolik mladých už nyní, byť bylo hodně náznaků na toto téma již při diskusích na valné hromadě svazu.

J4 spolupracuje se svazem od počátku své existence. Je pro nás hlavním nástrojem, jak být v našem oboru v kontaktu se všemi, kteří svaz podporují anebo jsou jeho součástí. My občas míváme trochu problém, že se nám při našem celosvětovém záběru nedaří udržet marketingově krok a kontakt s českými pekárnami a výrobci cukrovinek. Svaz a jeho aktivity nám tak pomáhají napravovat tento náš nedostatek.

Náš díl přijde myslím na řadu někdy v červnu, takže na scénář je ještě dost času, ale myslím, že mohu prozradit a některým napovědět, že se bude jednat o bezlepkovou výrobu na tunelových pecích.

Děkuji za rozhovor.

Gabriela Lokšan

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.