Po úspěchu sušických pekařů na ZOH v Koreji nebylo velkým překvapením, že Český olympijský výbor opět oslovil pekaře Karla Rendla a jeho tým s nabídkou pečení na letních hrách v Paříži. K dosažení sportovního úspěchu je totiž velmi důležitý kvalitní gastro servis, který sportovcům co nejvíce přiblíží domácí podmínky a přispěje tak k jejich pohodě a dobrým výkonům. Karel dlouho neváhal a odpověď byla jednoznačná: „Je to velká výzva. Ale jasně, že do toho půjdeme znova, atmosféra a zážitky z her jsou naprosto neopakovatelné. Věřím, že s pokorou a trochou štěstí odvedeme slušnou práci.“ Naložili stroje a suroviny, zapřáhli pekařský kontejner a vyrazili předvést české pekařské umění do Paříže.
Pekař samorost
Karel Rendl je pekařský samorost a „tvrdˇák“ po dědovi. Na ČVUT vystudovaný strojař se i přes otcovo varování vrátil po revoluci k voňavému, ale náročnému řemeslu a v rodové pekařské hierarchii se stal v pořadí „Karlem IV.“. V restituci převzal po komunistech zdevastovanou pekárnu, zmodernizoval ji a úspěšně ji už přes tři desítky let se svým společníkem a rodinou provozuje. Pekařství Bandur v Sušici prosperuje a je vyhlášené zejména u fajnšmekrů, kteří dovedou ocenit kvalitu, čerstvost a chuť výrobků. Rendl při práci používá selský rozum, osvědčené postupy a receptury předků a také umí ocenit poctivou práci svých zaměstnanců. Jde proti hlavnímu proudu v oboru a ukazuje správnou cestu. Žádné náhražky, žádné kompromisy, vše čerstvé a v prvotřídní kvalitě. Ostatně to, co říká Karel Rendl o pekařině, platí o sportu i obecně: „Nesmíš to šidit. Buď začneš šidit a dojedeš na to, nebo budeš poctivej a lidi to poznaj!“
Fikáčková ho nedostala…
Když se malý Karel narodil, pečovala o něj v porodnici zdravotní sestra Marie Fikáčková. Jak se později prokázalo, byla to vražedkyně, která měla na svědomí smrt dvou novorozeňat a několika dalším vážně ublížila – prý nesnášela dětský křik. Zatkli ji měsíc po jeho narození, za své činy nakonec dostala trest smrti. Možná i proto je Karel celoživotně nedůvěřivý a podle své ženy se někdy chová jako „tajný agent“. Je to také velký cestovatel, který si plní svůj životní sen a snaží se procestovat svět. S partou motorkářů vyráží na cesty – vozí jim věci, vaří a dělá doprovod. Byli například již dvakrát v zemi pro ně zaslíbené, Mongolsku, projeli ještě před válkou Libyi, procestovali Vietnam, Peru, Pákistán, nakoukli i do dalších zemí Afriky a Asie. S cestovatelským mottem: Co nejdál od měst, mezi obyčejné lidi, v duchu knihy Jacka Kerouaca On the Road (Na cestě). Dobrodružná povaha pekaře Rendla se naplno projevila i při rozhodnutí vydat se před čtyřmi roky péct na olympiádu do Koreje a letos do Francie.
Do Paříže s kontejnerem
Po rozhodnutí péct v Paříži však vůbec netušil, co jej čeká za kalvárii. Rok a půl před konáním her nastala náročná a strastiplná příprava na akci. V Českém olympijském domě nezbyl pro pekárnu prostor, ale tvrdohlavý Karel se nenechal odradit. Vyjednal si volné místo v objektu bývalého divadla a dnes hudebního klubu Cabaretu Sauvage, kamarád architekt Karel Janda mu na míru postavil speciální pekařský kontejner o rozměrech 6 × 2,5 m, instalovali v něm rozvody elektřiny a přívod vody. Karel jej pak vybavil špičkovou technologií značky MIWE od firmy Pekass a dalším potřebným zařízením, které měl již v Koreji. Jeden kontejner však nestačil: musel pořídit ještě druhý, a to pro rozměrnou kynárnu a etážovou pec.
Aby mohl vyrábět a péct, musel sehnat ještě stany na zásoby a proviant. Do Paříže si tak vezl, jak říká, „všechno od lžičky na kafe až po pekařskou pec“. S tímto vybavením byl připraven péct na požadavek kuchařů v Českém domě klasický chléb, bagety, hamburgery, banketky či sladké pečivo až pro 1500 návštěvníků denně. Našim sportovcům se pak čerstvé pečivo vozilo autem do blízké olympijské vesnice. Největším problémem po příjezdu bylo vše postavit a zařídit tak, aby to fungovalo. A pak to hrozné vedro! První dny navíc i do pekárny doléhala nervozita, že se příliš nevede našim hvězdám. Velké pomoci při zajišťování přípravy externí pekárny na hry v Paříži se sušickým pekařům dostalo od firmy Lesaffre Česko, a. s., jejíž mateřská francouzská firma je největším světovým producentem droždí.
Všechno své si vezu s sebou
Na zimní olympiádě v Koreji byli v pekárně dva, ale tam pekli jen pro členy české a slovenské výpravy a VIP. V Paříži museli zajišťovat pečivo i pro ostatní návštěvníky Českého domu, takže ze Sušice přijeli celkem čtyři. Šéfpekař Rendl, pekař Pavel Vilhelm a synátoři společníků Tomáš Rendl a Štěpán Broža, kteří se v polovině akce vystřídali. Specialistou na výrobu zmrzliny a odborníkem na veškeré opravy byl v týmu Miloš Růžička.
Prakticky všechny suroviny si přivezli z domova, jednak jsou na ně při výrobě zvyklí, ale hlavně jsou levnější, než by byly francouzské. A že toho při nakládce nebylo zrovna málo: 550 kg hladké pšeničné mouky na pečivo, 250 kg pšeničné a 200 kg žitné mouky na výrobu chleba, na 100 kg různých druhů cukru, oleje, máslo, droždí, sušené mléko, vaječné přípravky, směsi do pečiva, nejrůznější druhy posypů, náplně… Celkem naložili na přívěs okolo stovky druhů nejrůznějších surovin a komponentů. Z tuny mouky jim na konci zbylo jen 5 kg a 25 kg ještě koupili na místě od francouzského pekaře.
Na ozdobu a reprezentaci hotových výrobků jim pak dodala jedlé etikety s českou vlaječkou frýdecko-místecká firma breAd&edible labels. A pokud na něco zapomněli či chybělo, dokoupili na místě či si nechali dovézt z firmy – vždyť je to ze Sušice do Paříže jen 1000 km.
Nástup na pracovní směnu měli pekaři ve 3 hodiny ráno a obvykle končili okolo třetí až čtvrté odpoledne. Pak se najedli, podívali se na televizi, co je nového na hrách, a šli spát. Na soutěže se dostali minimálně, měli toho po šichtě dost. „Jedeme sem pracovat, a ne courat po sportovištích,“ komentoval práci pekařů Karel Rendl. Každé ráno pak zjišťovali, že mají další děkovné podpisy od olympioniků na dveřích kontejneru. Je tam podepsaná i celá italská reprezentace na divoké vodě včetně olympijského vítěze, pekaře přišel navštívit také ministr zemědělství Marek Výborný či bývalí olympijští vítězové Zuzana Hejnová a Imrich Bugár i řada dalších hostů.
Český olympijský dům
Český dům v Paříži se stal unikátním místem pro setkávání olympioniků a fanoušků, společné fandění a sledování programu olympijských her. Během olympiády byl součástí projektu Nations Park – Park národů, na který se po celou dobu her proměnil nejznámější pařížský park La Villette. Před budovou Cabaretu Sauvage byla instalována nepřehlédnutelná socha sportovní ikony Věry Čáslavské, již bez nároku na honorář vytvořil sochař David Černý. V Českém domě také měla své studio Česká televize, která odsud vysílala své pořady. Po dobu konání her navštívily objekt tisíce sportovních nadšenců, vstupenka vyšla návštěvníky na 24 eur (600 Kč). Český dům získal dvě ocenění za nejlepší národní dům během olympijských her a měl skutečně světové renomé. Cílem národního domu byla zejména prezentace naší země z pohledu sportu, kultury, ale i gastronomie. Soustředil se na něj velký zájem médií, odehrávaly se tu tiskové konference, reportáže, rozhovory.
I o české pekaře se média hodně zajímala. Novináři z Olympijského výboru natáčeli z pekárny spoty na sociální sítě, reportáže odvysílal Český rozhlas Radiožurnál, redaktoři České televize sem pravidelně chodili na zmrzlinu, francouzský televizní štáb přijel natočit reportáž o českých „nadšencích“, kteří si na olympiádu přivezli i pekárnu.
Pekařské menu
V oblasti stravování se hostitelé v Českém domě zaměřili na typická česká jídla, která si mohli zájemci vzít do ruky a odnést s sebou. Velmi oblíbeným základem denního menu se stal „chléb Karel“ od pekaře Rendla. Obložený chléb byl nabízen například s humusem a čerstvou zeleninou, bylinkovým tvarohem, trhaným masem s BBQ omáčkou, křupavým bůčkem s okurkou či s rozpečeným sýrem Camembert, grilovanými žampiony a brusinkami. Velkou pochoutkou byla čerstvě zauzená krkovice s nakládanou zeleninou a hořčicí nebo krkonošská klobása s křenem, smaženou cibulkou a hořčicí. Zahraniční návštěvníci zase se zvědavostí ochutnávali utopence s nakládaným zelím a krajícem chleba. Českou klasikou byla sekaná, která se vkládala do ještě teplých housek s okurkou, cibulí, salátem a hořčicovou majonézou. A kdo preferoval sladké, rád si připomněl dětství buchtičkami s vanilkovým krémem či si pochutnal na lahodných tlačených koláčích s mákem, tvarohem, ořechy či povidly. K pivu pak mohli zájemci přikusovat křupavé tyčinky od sušických pekařů. Pivo v Českém domě čepovaly tuzemské minipivovary a půllitr vyšel na 7 eur (175 Kč).
Letošní novinkou sušických pekařů a cukrářů byla výroba zmrzliny, což byl v horkém pařížském létě velký tahák. Zakoupili k tomu bytelný zmrzliňák (původně určený pro olympiádu v Tokiu) a dva roky ladili v Sušici tu nejlepší chuť. Pro sportovce, návštěvy a personál byla zmrzlina v Českém domě zdarma. Na její výrobu se spotřebovalo na 800 kg směsi a v nabídce bylo celkem 9 druhů. Nejoblíbenější byly zejména ovocné příchutě, do základu se totiž přidávalo čerstvé ovoce z Česka – jahody a borůvky.
Češi na LOH v Paříži
Hry 33. olympiády se v Paříži konaly od 26. července do 11. srpna. Sportovci z celého světa si rozdělili medaile v 32 sportech a 329 disciplínách. Českou republiku reprezentovalo v Paříži celkem 111 sportovců, kteří získali tři zlaté a dvě bronzové medaile a v hodnocení národů skončili na 28. místě z 205 zemí. Zatím nejúspěšnější bilanci jsme měli na minulých hrách v Tokiu, kde „cinklo“ 11 medailí (4, 4, 3).
Byl to zatím nejslabší výsledek od vzniku samostatného státu. Očekávání byla přitom mnohem vyšší, podle sportovních expertů a sázkových kanceláří s prognózami zisku 10 až 12 medailí. Určitě zde sehrála negativní roli i sportovní smůla. Přes tři desítky našich reprezentantů se umístilo sice mimo medaili, ale v první desítce. To značí, že jsou v absolutní světové špičce, ale chybělo jim trochu sportovního štěstí, aby dosáhli na „placku“. Pravda ale je, že štěstí přeje připraveným. Této teorii nahrává skutečnost, že všichni naši olympijští medailisté jsou solitéři. Špičkové výkony tenistů či kanoistů jsou v základu výsledkem odhodlání jejich rodin podporovat sportovce a sportovkyně až do poslední koruny, spíš než zásluhou národního sportovního systému. U šermíře Jakuba Jurky, který dotáhl naše kordisty k bronzové medaili, je to podobné. Úspěchy mu přineslo individuální odhodlání a sebezapření, často spíše navzdory systému než s jeho podporou.
Úspěšní sušičtí pekaři
Stejnými úspěšnými solitéry byli na hrách v Paříži i sušičtí pekaři. Přišli s originálním nápadem pekařského kontejneru, náročný projekt bez pomoci státu zrealizovali, přes dva týdny po 12 hodin denně vyráběli a pekli pro naše sportovce a návštěvníky v Českém domě čerstvé domácí pečivo. Podpořila je rodina, vlastní firma i tuzemské dodavatelské firmy. Odvedli skvělou práci v propagaci naší země i pekařského řemesla a zasloužili by si zlatou medaili.
Karel Rendl zhodnotil působení na hrách v Paříži takto: „Fakt, že jsme byli podvakrát pozváni na olympiádu, je pro celý náš obor obrovská čest. Snažili jsme se národu ukázat, že čeští pekaři nejsou žádná ořezávátka, něco opravdu umějí a mohou směle konkurovat světu.“ Tak snad se za čtyři roky na LOH v Los Angeles dočkáme lepších výsledků a opět s podporou českých pekařů.
Ing. Jaromír Dřízal
Foto: archiv Pekařství Bandur
Galerie
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste. Pokud nemáte účet, můžete si zaregistrovat nový účet.