• Infoservis

Packaging and Packaging Waste Regulation 2025/40 (PPWR) neboli nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024, o obalech a obalových odpadech, se bude používat od 12. srpna 2026. Definuje mimo jiné škodlivé látky v materiálech obalů určených pro styk s potravinami. Pro ně platí, že obsah a koncentrace látek vzbuzujících obavy musí být v obalech co nejnižší, a to včetně PFAS, které v obalech pro styk s potravinami mohou být po 12. srpnu letošního roku obsaženy pouze do určitého limitu nebo nejlépe nemají být přítomny vůbec. Do 31. prosince 2026 pak Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro chemické látky vypracuje zprávu o přítomnosti látek vzbuzujících obavy, jak negativně ovlivňují opětovné použití a recyklaci materiálů nebo jaký mají vliv na chemickou bezpečnost.

Definice, vlastnosti, historie a používání PFAS

Per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) jsou skupina přibližně 10 000 syntetických chemických sloučenin, které obsahují fluor. Jsou to uměle vytvořené chemické molekuly obsahující ve své struktuře atomy fluoru a uhlíku vázané navzájem silnou kovalentní vazbou. Jejich nejdůležitější vlastností je to, že jsou zároveň hydrofobní i lipofobní. To znamená, že odolávají vodě i tukům či olejům, nerozpouštějí se v nich. Zároveň jsou velmi termostabilní, odolné vůči vysokým teplotám. V přírodě se téměř nerozkládají, a proto se jim říká věčné chemikálie. Je známo, že některé PFAS přetrvávají v životním prostředí déle než jakákoli jiná syntetická látka.

Vzhledem ke svým vlastnostem, jako je právě zmíněná vysoká perzistence v životním prostředí nebo schopnost akumulace v živočišném těle, vzbuzují tyto chemikálie globální obavy. Dokud se totiž PFAS budou uvolňovat do životního prostředí, budeme vystaveni stále vyšším koncentracím. I kdyby se všechny PFAS přestaly uvolňovat hned zítra, zůstaly by v životním prostředí i v lidech a zvířatech přítomny po další generace. Jednou z nejstarších a nejznámějších PFAS sloučenin je teflon tvořící revoluční nepřilnavý povrch materiálů, na které je nanesen.

Počáteční vývoj PFAS proběhl v USA již během 2. světové války, v době spojené s rychlými technologickými inovacemi. Jedinečné vlastnosti těchto látek, jako je odolnost vůči vodě a chemikáliím, je učinily obzvláště atraktivními pro vojenské a průmyslové aplikace. V roce 1940 byly poprvé využity v hasicích pěnách pro vojenská letadla, v letech 1945–1950 došlo k jejich použití v dalších vojenských aplikacích, jako jsou maziva a ochranné nátěry. Poté byly zavedeny do civilního průmyslu, zejména do nepromokavých textilií a obalů na potraviny, začaly se přidávat do koberců, nábytku a kuchyňského nádobí. Komerční úspěch PFAS byl založen na jejich výkonu a všestrannosti. Široké používání v různých odvětvích vedlo k jejich všudypřítomnosti v našem životním prostředí a v každodenním životě.

Původně vědci zpochybňovali nebezpečnost PFAS, protože je považovali za inertní sloučeniny (látky, které za normálních podmínek nereagují s jinými látkami a nemění se biologicky ani chemicky). V roce 1999 však byly objeveny jako kontaminanty v krvi zvířat a lidí. Od roku 2000 jsou prováděny vědecké studie za účelem vyhodnocení potenciálních zdravotních rizik PFAS. Když shrneme historii těchto látek, léta 1930–2000 znamenala inovace a jejich komerční úspěch, ale také nevědomost o jejich potenciální nebezpečnosti. Objev kontaminace PFAS a následné vědecké studie o jejich vlivu na člověka (karcinogenita, mutagenita, toxicita pro reprodukci a specifické cílové orgány, snížená protilátková odpověď při očkování) podnítily povědomí o nich a vedly k řadě opatření na ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

Příčinou šíření PFAS v životním prostředí je obrovské množství oborů, v nichž se tyto látky využívají. Mezi hlavní produkty patří hasicí pěny, teflon – obecně nádobí s nepřilnavým povrchem, textilní a kožené výrobky, kosmetika a drogerie osobní hygieny, impregnace, plasty, obaly na potraviny (včetně jednorázových obalů používaných ve fast-foodu), čisticí prostředky, barviva, pesticidy a mnohé další.

V současné době se PFAS látky sledují v pitné vodě podle směrnice EU 2020/2184, o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Tato směrnice byla implementována do české legislativy prostřednictvím vyhlášky č. 252/2004 Sb., o požadavcích na pitnou vodu. Od 12. ledna 2026 stanovuje vyhláška limitní hodnoty pro přítomnost PFAS v pitné vodě.

Pro některé potraviny živočišného původu jsou od 23. května 2023 platné limity pro 4 vybrané PFAS a jejich sumu. Aktuálně se rovněž diskutuje o doporučení k monitorování PFAS v krmivech, o možném stanovení limitních hodnot a o sledování přenosu těchto látek z krmiv a vody do tělesných tkání zvířat.

PFAS v obalech potravin dle PPWR

Nařízení EU 2025/40 o obalech a obalových odpadech stanovuje limity pro obsah PFAS v obalech určených pro styk s potravinami a zakazuje jejich uvádění na trh, pokud obsahují PFAS nad následující limity maximálních přípustných koncentrací:

• Jednotlivé PFAS (cílená analýza): 25 ppb (µg/kg).
• Suma PFAS (cílená analýza): 250 ppb (µg/kg).
• Celkové PFAS (včetně polymerních PFAS): 50 mg/kg, což je limit vyjádřený jako celkový fluor (TF). Pokud celkový obsah fluoru přesahuje 50 mg/kg, je vyžadována dodatečná dokumentace (doklad o množství fluoru pocházejícího z PFAS nebo z jiných látek než PFAS).

Dosud však neexistuje harmonizovaná metodika pro testování PFAS dle PPWR. Nejsou ani definovány konkrétní PFAS látky, které mají být dle PPWR testovány. Dokonce nejsou stanoveny správné metodiky odběru vzorků (vyloučení nezáměrné kontaminace), což je vzhledem k blížícímu se datu použitelnosti daného nařízení znepokojující.

Odběr vzorků obalů pro testování PFAS dle PPWR

Při odběru vzorků pro testování na obsah PFAS v obalech určených pro styk s potravinami je třeba minimalizovat kontaminaci. Některé PFAS jsou extrémně mobilní a mohou být velmi snadno přeneseny i na vzorek testovaného obalu. Při odběru vzorků se tedy dle zkušeností výzkumníků z laboratoří nesmějí používat materiály obsahující fluorované povlaky (rukavice, sáčky, nádoby), papír nebo karton s vodoodpudivou úpravou, sklo a skleněné nádoby, vinylové a latexové rukavice, kosmetika či opalovací krémy obsahující PFAS. Při odběrech se smějí používat nitrilové rukavice a nerezové pomůcky pro stříhání/řezání.

Jako obalové materiály pro nádoby či sáčky k uložení vzorků se mohou použít pouze takové, které jsou vyrobeny z čistého polypropylenu nebo polyetylenu s vysokou hustotou, například mikrotenu, ze kterého se vyrábějí nejen sáčky, ale i lahve, krabičky a dózy.

Při testování na celkový fluor (TF) je minimální množství vzorku cca 300 g, 3 až 5 kusů (PET lahve, plechovky, lahve aj.), u fólií cca 1 m², krabičky/víčka dle velikosti.

Při testování na PFAS je minimální množství vzorku cca 10 g.

PFAS v obalech potravin dle PPWR – limity a cíle testování

• Cílené PFAS limity: jednotlivé PFAS 25 ppb (µg/kg) a suma PFAS 250 ppb (µg/kg) slouží ke kontrole mobilních, nízkomolekulárních PFAS, které mohou migrovat do potravin, přičemž se hodnotí pouze PFAS s negativními zdravotními účinky (cca 70 identifikovaných látek).
• Celkový fluor, TF: ověření limitu 50 mg/kg pro celkové PFAS (včetně polymerních) znamená screening na přítomnost celkového fluoru pro indikaci záměrného použití PFAS při výrobě obalu, a to zejména fluorovaných polymerů, funkčních fluorovaných povlaků a dalších materiálů s vysokým obsahem vázaného fluoru. Záměrné přidání PFAS se týká převážně polymerních PFAS, jako je například teflon. Nebezpečné jsou však monomerní PFAS (nízkomolekulární, mobilní). Překročení limitu celkového fluoru 50 mg/kg ještě neznamená, že v obalu jsou přítomny nebezpečné PFAS. Naopak dodržení limitu na druhou stranu neznamená nepřítomnost rizikových PFAS.

Nejasná situace kolem PFAS v obalových materiálech vzbuzuje rozpaky v celé EU

Producenti potravin by měli tlačit dodavatele obalů určených pro styk s potravinami, aby při jejich výrobě nepoužívali PFAS. Přitom ale nelze vyloučit kontaminaci obalových materiálů ze zařízení při jejich vlastní výrobě. Sekundární kontaminace může nastat také při použití recyklátů, protože recyklační technologie PFAS látky z plastů neodstraňují.

Rozbory zaměřené na PFAS látky mohou od potravinářských podniků požadovat zejména auditoři, respektive i odběratelé, nicméně požadavky maloobchodu na texty přímo na obalech na přítomnost PFAS už nyní, kdy to není relevantní, nejsou na místě.

Výrobci a dodavatelé obalů posílají vzorky do zahraničních laboratoří a náklady na testy jsou poměrně vysoké. Stanovení limitů PFAS trvá v současné době asi dva týdny a kapacity laboratoří jsou omezené.

Státní správa nevidí potřebu testovat všechny obaly potravin, pokud se liší například pouze velikostí a použitý materiál je stejný. Zavedení testování v praxi v ČR ani v jiných evropských státech nebude snadné. V EU jsou miliony typů obalů, a proto by měl smysl odklad účinnosti nařízení PPWR, pokud jde o PFAS. Na zasedání Rady EU pro životní prostředí pravděpodobně některé členské státy včetně ČR vznesou požadavek na odklad nařízení PPWR, přičemž variant odkladu je více. První je odložit celkovou účinnost nařízení, druhá je odklad pouze ustanovení týkajících se PFAS. S ohledem na obrovské náklady na změny obalů dává smysl ambicióznější odklad, aby se obaly za příští dva roky měnily pouze jednou, a ne několikrát vzhledem k dalším požadavkům plynoucím z nařízení PPWR (zavedení harmonizovaného systému označování obalů pomocí symbolů týkajících se jejich recyklace).

Odborné informace v textu pocházejí z prezentace Ing. Kulišťákové Cahlíkové, Ph.D., ze společnosti Eurofins Food & Feed Testing Czech Republic s.r.o. na jednání ad hoc pracovní skupiny Potravinářské komory ČR pro PPWR a z vystoupení Ing. Sosnovcové ze Státního zdravotního ústavu na společném jednání Výboru pro životní prostředí a Výboru pro udržitelnou a etickou produkci Potravinářské komory ČR. Obě jednání se uskutečnila v březnu a dubnu 2026, a zazněly tak na nich nejaktuálnější informace.

Ing. Eva Řehák Nováková
externí spolupracovnice SPaC