• Trendy a trhy

V první části (PC 3/2024) jsem popsal vliv tzv. zelené revoluce a využívání různých zdrojů energie na pekárenský obor. Také jsem již zmínil, že vše chce čas a občas je potřeba lidi ke změně chování popostrčit. To postrčení může být pozitivní (dotace, daňová sleva nebo daňové prázdniny), ale i negativní. Tedy když se naopak nežádoucí nebo neekologická výroba nebo činnosti zatíží poplatky nebo daněmi. V souvislosti s cenou energií se často mluví o emisních povolenkách, což v podstatě není nic jiného než daň z uhlíku. Pro paliva a dopravu máme zase zavedený systém spotřebních daní.

Spotřební daň je z definice nepřímá daň (podobně jako DPH), kterou stát používá k regulaci ceny určitých komodit na trhu. Účelem je například zajištění příjmů státního rozpočtu (spotřební daň tvoří 15–20 % všech příjmů státního rozpočtu) nebo snížení množství prodávaného zboží, jehož spotřeba je považovaná za škodlivou pro jednotlivce či společnost (tabákové výrobky, cigarety, alkohol, pohonné hmoty).

Když se vás někdo zeptá, zda je škodlivější naftový, nebo benzinový motor, asi většinu z nás spontánně napadne, že nafta bude špinavější, a logicky by tedy měla mít vyšší spotřební daň. To je ovšem špatný předpoklad. Míra zdanění jednotlivých pohonných hmot (PHM) se totiž dost liší. Porovnání je ztíženo různou základnou pro daň (1000 litrů, tuna, MWh spáleného tepla). Protože jsou však všechny PHM zdrojem energie pro spalovací motor, je přesnější porovnávat daň na jednotku energie GJ.

Nižší zdanění nafty v celé EU má čistě historický důvod (asi si ho na počátku věků dopravy prosadila dopravní lobby, aby se vyplatilo vozit náklady zboží křížem krážem Evropou v kamionech), ale podle mého názoru se to míjí s myšlenkou daně, tedy regulovat (míněno ovlivňovat) spotřebu žádoucím směrem. Spotřební daň je v různých státech EU různá, z okolních států mělo daň v roce 2024 v podobné výši jen Rakousko; Německo a Slovensko mají sazbu vyšší, Polsko naopak o něco nižší. ČAPPO upozorňuje na paradox, že stejnou měrou jako fosilní složka jsou v naftě a benzinu zdaněny i povinně přimíchávané biosložky, i když obnovitelné zdroje energie se považují za žádoucí. Jejich přimíchávání do klasických paliv takto do státního rozpočtu přináší na spotřební dani další miliardy (v roce 2019 to bylo odhadnuto na 6,4 mld. Kč). Já dodávám, že za „levnější zemědělskou produkci a konkurenceschopnost zemědělství“ se ročně vrací na spotřební dani zemědělcům další více než 2 mld. Kč za používání tzv. zelené nafty.

Při debatě u sklenky vína (samozřejmě tichého, nezatíženého spotřební daní) jsme jednou otevřeli téma, jak to je se spotřební daní u leteckého paliva (LPH). Nejpoužívanější letecký petrolej je chemicky vzato čistší zimní nafta. Tak tedy vězte, že v mezinárodní letecké dopravě se spotřební daň z LPH neplatí. Kdo nevěří, ať si vyhledá zákon 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Daňové pokrytectví, když se na jedné straně všichni shodnou na tom, že výstavba vysokorychlostních elektrifikovaných železnic je v Evropě priorita, a na druhé straně se nezdaňují LPH pro letecký průmysl, je zřejmé.

Cílem Evropské unie do roku 2050 je dosáhnout 90% snížení emisí skleníkových plynů z dopravy ve srovnání s rokem 1990. Cíl tedy máme, ale jak k němu reálně směřujeme? Náš pan ministr průmyslu a obchodu v Radiožurnálu v prosinci 2024 tvrdil, že směřujeme k bezemisní nákladní dopravě. To je hezká proklamace, ale jsem na silnici prakticky každý den a zatím jsem si toho nějak nevšiml. Co říkají čísla svazu dovozců automobilů?

	BUS	%	LUV	%	NA	%	OA	%
Benzín	–	0%	1 369	6,83%	–	0,00%	140 377	65,69%
Nafta	1 097	90,96%	18 010	89,89%	8430	99,56%	53 579	25,07%
CNG	68	5,64%	29	0,14%	7	0,08%	216	0,10%
Benzín + LPG	1	0,08%	96	0,48%	–	0,00%	4 115	1,93%
Elektro	40	3,32%	530	2,65%	25	0,30%	9 955	4,66%
Benzín + Elektro	–	0,00%	1	0,00%	–	0,00%	5 159	2,41%
Nafta + Elektro	–	0,00%	–	0,00%	–	0,00%	292	0,14%
Ostatní	–	0,00%	–	0,00%	5	0,06%	17	0,01%
Celkem	1 206		20 035		8 467		213 710

* Data za registrace nových vozidel 1–11/2024 – svaz dovozců automobilů (BUS – autobusy, LUV – lehká užitková vozidla, NA – nákladní automobily, OA – osobní automobily).

	sazba daně v Kč		Kč/GJ
Benzin BA	12 840	1000 l	400
Nafta NM	9 950	1000 l	276
LPG	3 933	1 t	86
CNG	264,80	1 MWh	74

* Zdroj: Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO)

Auta koupená v roce 2024 budou na silnicích určitě jezdit ještě i za 10 až 15 let. Průměrné stáří autobusů v Česku je dnes právě těch 14–15 let, podobně jako u LUV, u osobních aut je to ještě o rok více. K bezemisní dopravě (na čistě elektrický nebo alespoň hybridní pohon) směřuje pouze 7 % nově koupených osobních automobilů (OA), 3,3 % nových autobusů (BUS), 2,65 % lehkých užitkových vozidel (LUV) a 25 nákladních automobilů (NA), což činí 0,3 % všech registrovaných nákladních automobilů. To budou pravděpodobně asi ta nákladní auta, se kterými se budou fotit do výročních zpráv generální ředitelé a předsedové představenstev firem s povinným ESG reportem.

Co z toho vyplývá? Vezměme si, jak dlouho po roce 1989 naše silnice ještě brázdily dvojtaktní trabanty a wartburgy z NDR, moskviče a žigulíky. Když se potkaly v koloně, to byla teprve klimatická úzkost! Je téměř jisté, že letos registrovaná vozidla budou produkovat emise i v roce 2040 nebo dokonce déle. Revoluce na českých silnicích se tedy zatím nekoná. Ale proč? Stát a kraje přeci již dnes mohou legitimně požadovat bezemisní veřejnou dopravu a po smluvních dopravcích chtít, aby si taková vozidla průběžně pořizovali. Stejně tak nově pořizovaná auta pro ministerstva, kraje a další úřady by mohla být už čistě elektrická. Klidně i vozidla Policie ČR, o té městské ani nemluvím. Pobídkový systém, dotační operační programy a daňové zvýhodnění nákupu elektrických vozidel jsou dnes soukromým sektorem pravděpodobně vnímány jako nedostatečné, proto se revoluce v dopravě ve větším měřítku bohužel nekoná. Chybí nám i dostupná infrastruktura s nabíjecími místy, protože je málo aut. Chybí poptávka i nabídka, jedno se vymlouvá na druhé, trochu se to zacyklilo. A také zvyk je železná košile, jak říká české přísloví. V soukromém sektoru firmám tedy stále lépe ekonomicky vychází používat dodávky na naftu než si komplikovat život čistě elektrickými auty. Asi by bylo vhodné s nějakým ambicióznějším programem podpory už začít, protože rok 2050 je z hlediska životnosti automobilů blíž, než se zdá. Typicky ve městech by osobní automobily a dodávky na elektřinu měly své opodstatnění už dnes. Ještě jedno specifikum však brání přechodu od naftových dodávek a náklaďáků na ekologičtější palivo. Před asi deseti lety se mi jeden z pekařů svěřil, že když do firmy pořídil první dodávky pro rozvoz pečiva na CNG, začali mu odcházet řidiči. Ona se totiž nafta krade lépe než stlačený zemní plyn nebo elektřina… Inu, lidský faktor.

Když zde mluvím o dopravě, není to historicky tak dávno, kdy pekárny rozvážely chléb a pečivo pomocí koňských povozů, bernardýnů s vozíkem, pekařských učedníků s nůší na zádech na jízdním kole nebo pěšky. Dnes chléb a pečivo rozvážejí moderní malé dodávky, náklaďáky, někdy i velké kamiony. V budoucnu to možná budou sdílená autonomní auta, která budou ráno rozvážet chléb a pečivo a odpoledne třeba pizzu, ledničky a televize nebo jiné věci. Kdo ví.

Po druhé světové válce měly již zmíněné Dělnické pekárny v Praze pro rozvoz zboží kromě automobilů ještě povozy a stáje pro 19 koní.

Klíčem k lepší budoucnosti je kvalitní vzdělání.

Hodně se mluví o tom, kolik lidí v příštích letech připraví o práci umělá inteligence a jak rychle to bude. Kombinace umělé inteligence a automatizace procesů nepochybně přispěje k vyšší produktivitě práce a zcela jistě se promítne do všech oborů. Na toto téma existuje spousta studií a názorů. Je to ale tak revoluční změna, jak se to prezentuje? V roce 1850 pracovalo v zemědělství více než 50 % práceschopných lidí. Dnes pracuje v Evropě a vyspělých státech Severní Ameriky v zemědělství jen kolem 2–3 % zaměstnanců. Změny na trhu práce se děly vždy, kontinuálně, ale i tak je tato nová, řekněme digitální doba v nárocích na pracovní sílu zásadně jiná.

Vývoj zaměstnanosti v sektorech hospodářství Evropy

V roce 2005 dosáhl počet uživatelů internetu na celém světě 1 miliardy lidí (16 % populace), v roce 2023 to už bylo 5,4 miliardy (67 % populace), což je o 1,2 miliardy více než kolik lidí má přístup ke splachovacímu WC. U generace 16–24 let je v EU na internetu téměř 100 % populace. To jsou lidé, kteří budou pracovat a určovat chod světa v dalších padesáti letech. Internet s Googlem už tedy mají, Instagram a TikTok také, ale budou mít pro výzvy budoucnosti i dobré vzdělání?

Podle průzkumu globální konzultační společnosti McKinsey & Company poroste poptávka po technologických dovednostech (napříč všemi obory), dále pak po sociálních a emocionálních dovednostech (využitelných ve zdravotnictví, sociálních službách, školství, ale i managementu). Poptávka po práci, v níž převládají základní, jednoduché kognitivní dovednosti (práce vyžadující pozornost, paměť, myšlení, rozhodování na základě informací), má naopak klesnout o více než 10 procent. Typicky to jsou zejména rutinní kancelářské práce, zákaznické služby, zpracování dat, opakující se montážní a skladové práce, které může zastat automatizace s podporou AI. Poptávka po specifických fyzických a manuálních dovednostech by mohla zůstat zhruba na úrovni současnosti, což je asi 30 % všech zaměstnání. Inu, řemeslo má zlaté dno, jak se říká. Instalatéra, zedníka ani kadeřnici AI tedy jen tak nenahradí. A věřím, že to platí i pro šikovné pekaře.

Všemi obory se však podle této studie jako červená nit táhne poptávka po kreativitě a aktivitě pracovníků, tedy po tzv. vyšších kognitivních dovednostech. Firmy poptávají (a nedostává se jim) pracovníky s pokročilými IT dovednostmi, schopností pokročilé analýzy dat, matematickými dovednostmi. Velké nedostatky pak vidí v kritickém myšlení i ve strukturování a řešení problémů. Tyto zaměstnance potřebné pro práci s novými technologiemi postrádá dnes až 40 % vedoucích pracovníků. Jinými slovy – lidí, kteří TO nakonec udělají, je dost, chybějí lidé, kteří TO celé vymyslí a dokážou dotáhnout k realizaci. Chybějí lídři s vizí a schopnostmi vizi realizovat. Když vidíte, jak to u nás dopadlo s digitalizací stavebního řízení, něco na tom bude.

Vzdělání, přesněji celoživotní vzdělávání, je klíčem k lepší budoucnosti nejen společnosti, ale i jednotlivců. V žádném oboru nestačí, co jsme se naučili během školní docházky. Školy by měly učit právě tyto dovednosti. Více než 40 % českých učitelů či spíše učitelek na ZŠ je starších 50 let, tedy v mé generaci. Ruku na srdce, školou jsme prošli v 70. a 80. letech v době kuličkového počítadla, inkoustových per, zelené tabule, bílé křídy a smradlavé houby. Žádné počítače, vyhledávání informací na internetu apod. Během covidu jsem sledoval on-line výuku mého syna a zažil třídní schůzky přes Teams. O IT dovednostech současných učitelů si na základě těchto zkušeností opravdu nedělám iluze. Nelze se pak divit, že ze střední školy vyjde člověk, jenž si myslí, že mu patří svět, v praxi je však pro „vyšší kognitivní dovednosti“ nepoužitelný. Velmi často ve vystudovaném oboru ani nepracuje, necítí potřebu dále se učit. V našich zeměpisných šířkách si kognitivní funkce svého mozku často dále zhoršuje alkoholem a dalšími návykovými látkami. Kvůli nízkému platu je následně naštvaný na celý svět. Ještě jednou opakuji to nejpodstatnější: vzdělání je základ!

Pekařství ve 21. století

Nějak se mi z toho vytratilo to pekařství ve 21. století, že? Asi to bude cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a následně ji opustit. Trochu se tento můj text zase rozjel do šíře, za to se omlouvám. Ale jak jsem uvedl v úvodu, vše souvisí se vším a ani pekaři nežijí ve vzduchoprázdnu a jsou součástí neustále se měnící společnosti. Proto ten širší kontext, pro zamyšlení, v jakém světě jsme žili, žijeme a kam se asi ubírá.

Pro pekárny dnes je a i nadále bude nejpodstatnější, aby měly dostatek kvalitních a bezpečných surovin od našich zemědělců a zpracovatelů. Dále jsou to energie, protože jen na slunci se chléb neupeče, zase tak velké to globální oteplení není. Nejen pece, ale také nejrůznější asistenti, pásy a dopravníky potřebují energii dostupnou, jak se říká, 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Energetická politika včetně podpory OZE musí být předvídatelná a realistická, ne od voleb do voleb. Uhelné elektrárny se do deseti let nejspíš zavřou, nové jaderné bloky se ještě ani nezačaly stavět. V pekárnách nebo i jinde v průmyslu nejde každý rok přestavovat linky tu na plyn, jindy na naftu nebo elektřinu – podle toho, co se zrovna víc vyplatí.

Počty pekáren a pekařů se i v dalších letech budou jistě snižovat. Málo platné, menší výrobny vyžadují více lidské práce na jednotku výroby a lidská práce stojí čím dál tím víc peněz. Menší provozovny s malým počtem prodejen musí dnes být něčím jedinečné, aby uspěly. Nabídkou zboží a služeb – nejen chleba a pečiva, příjemným prostředím prodejny a její dobrou dostupností, příběhem své firmy, kvalitním, vyškoleným personálem prodejny. Pak si budou moci říct i o vyšší cenu, než za kolik se prodávají pekařské výrobky v supermarketech. Mnohým se to daří, dokonce vznikají i nové zajímavé koncepty především městských pekařství. Často jsou to mladí, iniciativní a nadšení lidé z úplně jiných oborů. Zaplať pánbůh za ně! Vzhledem k pokračující koncentraci výroby i maloobchodu bude pro větší tzv. průmyslové pekárny velmi důležitá i efektivita ve skladbě sortimentu a v dopravě k zákazníkům. Předpokládám, že maloobchod bude stále více preferovat balený chléb a pečivo s delší trvanlivostí. Flexibilitu v nabídce budou i nadále zajišťovat rozpékané mražené polotovary. Osobně si troufnu odhadnout, že druhů pečiva bude v regálech spíš méně než dnes, protože se takto lépe řídí zásoby a omezuje to plýtvání potravinami.

Kdybych si měl ještě dál zavěštit, tak pečivo a chléb s námi budou stále. Možná v jiném tvaru, s jinou chutí nebo velikostí, možná budou i o něco dražší a zdravější. Výroba chleba se vyvíjela i v minulosti, jak můžete vidět i ve zmíněném Paneu, „zázračné komnatě chleba“. Tak to prostě je. Jiný chléb si pamatují dnešní osmdesátníci, jiný padesátníci a ještě jiný mladí narození již v tomto století – a budou o něm zase vyprávět svým dětem, že to byl ten nejlepší chleba! Základ pro chléb se ale nemění: mouka, voda, sůl, koření… a pak už záleží jen na šikovnosti pekaře, co z toho nakonec bude!

Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba a máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle musí jít s technikou pomalu.“
(Bohumil Hrabal)

Petr Mach, jednatel
backaldrin s.r.o.