• Téma (měsíce)

Vážení členové,
máte v ruce poslední letošní číslo časopisu Pekař a Cukrář. Během tohoto roku jsme vám představili mnoho zajímavých osobností jak z oblasti pekařského průmyslu, tak i mimo pekařinu. Já mám velkou radost, že v posledním letošním čísle můžeme na stránkách časopisu přivítat dlouholetého člena dozorčí rady, ale i mého přítele, zakladatele společnosti Kornfeil, spol. s r. o., Karla Kornfeila. Příležitost, při které tento rozhovor vzniká, je pro mne již méně radostná, je to totiž rozhodnutí Karla Kornfeila definitivně opustit vedení Svazu pekařů a cukrářů v ČR jako člen dozorčí rady, stejně tak jako uvolnil svou pozici ve vedení své společnosti svým nástupkyním.

Karel Kornfeil vystudoval SPŠ strojírenskou a Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor mechanizace a byl vždy strojařem. Do roku 1989 pracoval v zemědělském družstvu jako hlavní mechanizátor. Hned po revoluci vyrazil cestou pekařských pecí a v roce 1991 založil firmu Kornfeil, spol. s r. o. Po dobu 10 let působil jako člen dozorčí rady Svazu pekařů a cukrářů v ČR.

Karle, nejdříve mi dovol abych ti poděkoval za sebe i celý svaz za vše, co jsi po celá dlouhá léta pro něj vykonával. Při této příležitosti mi to nedá, abych nezačal hodně osobní otázkou. Měl jsi možnost zamyslet se a bilancovat svoji životní cestu?

Jistě, ano, tyto možnosti zde byly v posledních letech, neboť se stalo mnoho důležitých životních událostí. Nejdůležitější je, že naše rodina má dobré zdraví, děti si našly životní partnery, založily rodiny a postupně nám přibyla čtyři vnoučata. V pracovním a životním kalendáři byly přede mnou stále nové obchodní příležitosti, nové vývojové projekty a na rodinu i přátele bylo méně času, než bych si přál. Je faktem, že polovinu života a většinu času jsem trávil budováním firmy na pekařské pece a věřím, že to bude i do budoucna k celosvětovému prospěchu pekařského oboru.

Tvoje profesní kariéra je velice zajímavá. Můžeš nám přiblížit, co stálo za založením tvé společnosti Kornfeil, spol. s r. o.?

Za takovým rozhodnutím jsou většinou náhody a příležitosti, které přivedou člověka k nějaké myšlence či nápadu. V řadě zemědělských družstev už v letech 1987 až 1989 vznikaly záměry a projekty na vybudování malých mlékáren, řeznictví či malých pekáren pro podporu a rozvoj stávajících družstev. I v Čejči jsem stál za přípravou takového projektu a výstavby malé pekárny, pro niž byla tehdy objednána pekařská technologie a pece od firmy Werner & Pfleiderer. Nevyužitá nová výrobní hala v družstvu a tato inspirace mě přivedly na myšlenku vyrábět pekařské pece. Díky výbornému týmu třiceti obětavých a pracovitých kolegů se nám to podařilo. To všechno by ale bylo minimálně na dalších dvacet stránek textu, tak to nechám na jindy. Důležité je, že si firma Kornfeil vybudovala svými produkty i přístupem dobrou pozici na domácím i světovém trhu v oboru pekařských pecí.

Tvá profesní kariéra je po většinu tvého pracovního života spjata s tvou firmou. Nevím ale, zda všichni vědí, že kromě vedení firmy jsi také autorem mnoha inovačních výrobků a projektů, samozřejmě spojených s pekařinou. Kam vůbec na tyto nápady chodíš a jak vznikají?

Většina nových inovačních výrobků a pecí vzniká z požadavků nebo přání zákazníků. Druhým hnacím motorem je samozřejmě konkurenční prostředí a snaha být lepší než ostatní. Abychom u zákazníků uspěli, musíme být flexibilní a nabídnout nová zajímavější řešení. Nejen v pracovní soboty, ale i v druhé polovině dovolených jsem si často vzal trhací blok, tužku a pravítko a vymýšlel jsem nové výrobky. Pro dobré nápady jsem potřeboval hlavně klid a čistou hlavu. Pak jsme to společně s vývojovým týmem dotáhli do detailů a reálné funkční podoby.

Pojďme se věnovat aktuální době, respektive tématu „ty versus firma“. Zaregistrovali jsme, že jsi vedení firmy úspěšně předal svým nástupkyním, dcerám Martině a Karolíně. To vůbec není jednoduché a ne každému se takové generační předání firmy podaří. Můžeš nám říci, jak to probíhalo?

Příprava generačního předání probíhala reálně dva až tři roky, kdy už obě dcery pracovaly ve firmě společně, aby si osvojily kompetence, zodpovědnosti a celou problematiku výrobní firmy. Martina pracovala ve firmě o sedm let dříve v marketingu a zahraničním obchodu a Karolína nastoupila do firmy v roce 2020 a převzala zodpovědnost za personální a právní záležitosti. Firma potřebovala překonat nějaké obchodně-finanční nehody z východní Evropy a odchod společníka, bratra Vojtěcha, ze společnosti v roce 2020.

Po třech letech společného řízení firmy i přes rozdělené kompetence jsme došli po několikerých výměnách názorů k závěru, že na takové lodi může být kapitán jen jeden. V březnu 2023 jsem převedl 70 % firmy do rukou dcer Martiny a Karolíny s plnou zodpovědností za všechno, co s tím souvisí. Dnes firmu řídí Martina v tandemu s Karolínou, vedou si velmi dobře a vzájemně se podporují stejně jako s obchodním ředitelem Štefanem Grznárem, který je jim také velkou oporou.

Nová mladá generace má jiné přístupy k práci a jiné metody řízení společnosti i obchodu ve světě a také hodně energie i schopností ve využívání všech možností dnešní doby. A to je dobře.

Neodpustím se ale otázku, jak si tak hyperaktivní a energický člověk jako ty dokáže představit sám sebe bez práce, která ho po většinu života naplňovala? Jak vidíš sám sebe ve firmě po generačním předání?

Ano, asi máš pravdu. Na jednu stranu bych asi nedokázal sedět na zahradě a nedělat něco smysluplného. Na druhou stranu se také chci věnovat vnoučatům, a ať chci nebo ne, musím vzít v úvahu i věk a únavu. Dnes už nemusím, ale dělám jen to, co chci a co dává smysl pro budoucnost firmy. Chci se ve firmě v omezeném časovém prostoru věnovat vývojovým záměrům, novým výrobkům a podporovat náš vývojový tým. V českém teritoriu mám ještě několik věrných zákazníků, se kterými připravujeme významné projekty na modernizaci pekáren, a ty bych rád dokončil s osobním dohledem.

Opusťme již ale tvoje působení v tvé firmě a pojďme si povídat o našem svazu a jeho fungování. Ty jsi dlouholetým členem dozorčí rady. S jakými plány a představami jsi do této pozice před mnoha lety nastupoval?

Většinu profesního života jsem věnoval pekařskému oboru a pekařům a myslím, že za tu dobu jim mám co vracet. Proto jsem cítil potřebu vstoupit do vedení svazu, a pomáhat tak českým pekařům s podporou jejich řemesla. A to zejména v oblasti, kde se cítím silný, což je strojařina a pekařské technologie, ale také pomáhat pekařům se zajištěním finančních prostředků k pořízení těchto technologií, a to zejména formou dotací.

A když srovnáš svaz před deseti lety a nyní, co považuješ za zásadní, že se změnilo?

Změnilo se zásadním způsobem to, že v představenstvu jsou a mají důležité slovo i zástupci malých a středních pekáren. Prosazují se společné zájmy a podpora pekařského řemesla jako takového, nikoliv zájmy jednotlivých firem.

Hlavně oceňuji, jak se významně zlepšila mediální komunikace a propagace pekařského řemesla směrem k veřejnosti, a to nejen formou komunikace s médii, ale i přímo s našimi zákazníky, prostřednictvím sociálních sítí. Velmi se mi líbí projekt Chlebový someliér, který považuji za opravdu zdařilý a sám se vždy moc těším na další video nebo akci Standy Janíčka.

Co by měl podle tebe být hlavní úkol svazu?

Je důležité si uvědomit, že úkolem svazu je bojovat za zájmy celého pekařského oboru, bez ohledu na velikost a typ pekárny. A společným zájmem všech pekáren je, abychom mohli všichni bez problémů a zbytečných překážek svobodně podnikat, aby naši zákazníci měli vždy dostatek kvalitního chleba a pečiva a byli spokojení, aby pekárny dokázaly přiměřeně zaplatit své zaměstnance a zbyl jim i dostatek prostředků na investice a také slušný zisk. A když budeme mít ekonomicky silné a profitující pekárny, budeme ekonomicky úspěšní i my jako dodavatelé pekáren.

A co by Karel Kornfeil na fungování svazu rád změnil?

Já z pohledu strojaře a dodavatele pekárenských technologií, které jsou hodně zaměřené na úsporu energií a fosilních paliv, bych byl rád, kdyby se svaz zasadil, samozřejmě ve spolupráci s Potravinářskou komorou ČR, za lepší nastavení dotačních podmínek EU na úsporu energií, neboť současně nastavená podmínka nulové produkce CO2 není v naší aktuální situaci reálná. A i když je spousta nových úsporných technologií, které výrazně snižují spotřebu fosilních paliv, zemní plyn stále zůstává důležitý pro zimní období a zálohování obnovitelných zdrojů energie. A právě současná dotační politika EU znemožňuje pekařům pořizování nových úsporných technologií a tím pádem je svým způsobem protiekologická.

Po dlouhé době odcházíš nejen z vedení firmy, ale i z vedení svazu. Co bys při té příležitosti svazu a jeho členům popřál?

Nejvíc bych přál svazu více členských pekáren, nejen velkých průmyslových, ale hlavně těch středních a malých řemeslných, které jsou kořením a oživením české pekařiny. Protože svaz bude tak silný, kolik bude mít aktivních pekáren. A bez silného svazu se nemusí podařit bránit společné zájmy pekařů.

Děkuju ti za tak milá slova. Teď ale již nechme práce, jak pro svaz, tak pro firmu, a pojďme se raději vrátit ještě k tobě. Prozradíš nám, jak tráví Karel Kornfeil svůj volný čas a jak si plánuje užívat nabyté osobní svobody?

Osobních plánů a nápadů na využití volného času mám hodně, nudit se určitě nebudu. Chci se více věnovat vnoučatům jak v domácím prostředí, tak ve spojení s různým cestováním. Mám doma starší piano, které jsem dostal jako dárek od Ládi Teislera, a mám tak na něj velmi častou vzpomínku. Občas si pro odreagování rád zahraji oblíbené melodie a budu také postupně směrovat vnoučata k hudebnímu vzdělání. Cestování po světě máme rádi, ještě jsme toho hodně neviděli, protože na to bylo doposud málo času. Moje žena je garantem volnočasových aktivit a stačí jen naznačit, kam bychom mohli vycestovat, a je to za tři dny zařízeno. Velkým mým koníčkem je také víno a s tím spojené cestování a ochutnávky nejen na Moravě, ale i v Toskánsku, Španělsku a v jiných vinařských oblastech ve světě. Velmi potřebuji pobyt na slunci a zdravém vzduchu, v přírodě, na zahradě a také potřebuji nějaký pohyb pro dobré zdraví. Dva roky zpět jsem si pořídil bílého retrívra, který mi rozumí a donutí mě ke každodennímu pohybu. Máme se ženou letos nová elektrokola pro lepší pohybové aktivity, tak to také zkusíme. Všechny plány a vize však záleží na tom, aby vydrželo přijatelně dobré zdraví.

Karle, děkuji ti za příjemný rozhovor. Já bych ti rád poděkoval za svaz i všechny naše členy za to, kolik času jsi aktivně věnoval práci pro svaz, což bylo v případě tvého pracovního vytížení obdivuhodné. A dovol mi i poděkování osobní. Jsem rád, že se zkřížily nejen naše pracovní dráhy, ale tak trochu i osobní a že tě mohu nazývat svým přítelem. A doufám, že toto přátelství nám ještě nějakou chvíli vydrží.

Bohumil Hlavatý