• Úvodník

Blíží se konec roku a já, trochu neobvykle, dostávám v tomto předvánočním čase prostor k napsání svého úvodníku. Většinou jsem psal úvodník začátkem roku. Důvodů, proč tomu tak je, může být několik. Jeden, že mě naši mladší kolegové předběhli, odsunuli, což je v pořádku, mládí vpřed. Druhý, že už jsem nakonec zbyl jenom já a Bohouš Hlavatý neměl na výběr. Jestli je to tak, nebo onak, pokusím se napsat něco, co budete ochotni dočíst do konce. Pokusím se sám sebe nechválit a nedávat vám moc rad, i když, vzhledem k svému věku, bych si to už trochu dovolit mohl.

Konec roku, jaksi automaticky, vybízí k hodnocení. Jaký byl rok 2024 pro nás jako společnost, myslím tím v České republice, pro nás jako pekaře, pro každého z nás jako člověka, rodiče? Věřím, že každý si svoji rekapitulaci udělá nejlépe sám, ale já se pokusím s vámi se podělit o svůj pohled. S dovolením, svou rodinu hodnotit nebudu, i když i tam se najdou pozitiva. Budu se snažit nebýt moc negativní, protože to prý neprospívá zdraví.

Když se podívám na naši krásnou zemi, tak se toho z hlediska politiky nic moc nezměnilo. Dochází k další polarizaci názorů a názor „mám rád/miluji, nemám rád/nemiluji“ prakticky vymazal středový názor – nevadí mi, respektuji, toleruji. Prý je to ale normální i všude jinde ve světě. Politické diskuse již raději nesleduji. Poradil mi to můj šéf, předseda představenstva společnosti AGROFERT, pro zachování duševního zdraví. Prý je lepší koukat na sport. Je pravda, že skoro celý rok se nám ten klubový fotbal dařil a byl „koukatelný“. Jestli jste nebyl někdo příznivcem určitého klubu a vaše čest vám dovolila se koukat i na konkurenty, tak bylo v evropských pohárech na co se dívat. Akorát těch Sparťanů je mi teď trochu líto. A já jako milovník golfu nemohu opomenout Nelly Kordu (dceru slavných českých tenistů, bohužel hrající za USA), která je nejenom světovou hráčkou číslo 1, ale vyhrála po sobě pět turnajů, do kterých nastoupila, a teď přednedávnem vyhrála další.

Ani evropská politika z mého pohledu nepřináší nic pozitivního. Určitě se mnou budete souhlasit, planetu zachránit musíme, měli bychom se lépe chovat k životnímu prostředí. Jen mám dojem, že to ti kluci a holky v Europarlamentu vzali za špatný konec. Že by málo reálného světa v jejich myslích? Asi když jste zavření v tom Bruselu, tak se to na vás projeví. Bohužel. Někde jsem četl, že si národ zaslouží takové politiky, jaký je on sám. Co k tomu dodat? Odpověď nechám na vás.

Pojďme raději k nám, pekařům. Myslím, že i navzdory politikům, kteří nám to podnikatelské prostředí neulehčují, nezařídili levnou energii a pravicová vláda nám dokonce zvýšila daně a přidala také trochu té administrativy, tak se nemáme špatně. Alespoň poslední dva roky. Už nemusíme hledat každou korunu na opravu dvacet let starého stroje, ale už můžeme i trochu investovat, modernizovat a postavit naše pekárny na pořádně pevné nohy. Je dobré, že se nebojíme, jako podniky si vydělat odpovídající peníze a rentabilita pekáren se odrazila ode dna. Není nic nezákonného a nemravného mít rentabilitu 5-10 % (zisk/tržby), co mi dokonce na osobní schůzce potvrdil i ministr zemědělství. Je dobré, že vydělané peníze můžeme vracet zpět do firem a investovat nejenom do technologií, budov, logistiky, ale i do lidí, protože tam máme největší dluh a závazek. I když platy našich zaměstnanců (dle celostátních statistik) rostou v posledním období víc než inflace, stále jsme jako pekaři na posledním místě v rámci zpracovatelského průmyslu. I toto bychom měli v následujících letech změnit. Nevím, proč by nemohl pekař, který pracuje o sobotách, nedělích, na nočních směnách, mít plat jako nejlépe placená prodavačka v jednom nejmenovaném německém řetězci. Určitě si to naši lidé zaslouží.

Závěrem mi dovolte popřát vám všem krásné a veselé Vánoce, pokud možno trochu klidu a více času na vaše blízké a v novém roce vše nejlepší. Hodně zdraví, štěstí a ať se vám daří v životě osobním i tom pekařském.

Ing. Jaroslav Kurčík, místopředseda představenstva SPaC